Dneska jsem se nějak rozjel, zkrátka jsem byl na tom tak nějak s náladou, že mě totálně nic nebavilo, což jsem s prvním komixem moc nenapravil. Jméno Alan Moore vám jistě něco říká. Lost Girls je hodně “artová” záležitost, skoro až psychedelická. A v takové kvalitě jako je na Zizki, se nedá moc dobře strávit a proto jsem jí tak jenom nějak prolít, ale nedalo mi to a doma jsem si sehnal už mnohem lepší kopii.

Připadá vám jako byste četli komix ze současného století? Nejdřív si popovídáme v The Mirror, jak jinak než se zrcadlem a s drzými hospodyňkami. Pak se podíváme na “shoes fetish” v druhé kapitole nazvané Silver Shoes. Tady už trošku přituhne. A Missing Shadows? To se už ponoříme úplně do poezie. Mr. Potter to měl s těmi dokumenty jako já v práci, nezapomeňte MISSING SHADOWS! Následuje 4. kapitola – Poppies. Opium a rozjedeme to v “renesančním” stylu. Jenže… vzhůru k Straight On Till Morning… aneb jak to bylo… na druhé straně. Queens Together – pojďme k snídani, pak si zaplaveme a chtíč překoná všechny zábrany. The Twister… To, když už se daly dámy konečně dohromady a my si vyslechneme další příběh, abyste věděli, co máte dělat, když udeří tornádo. Come Away, Come Away… zřejmě nejlepší příběh, který by vážně byla škoda promeškat. Zkrátka hraní si. Looking Glass House – Sklenička vína a nadržený “strýček”. A konečně – Stravinsky.

Lost Girls je zkrátka zvláštní. Dost jsem se ztrácel v těch všech výrazivech, ale “impact” to na mě mělo. Takový výlet do jiného světa a více než prasárny, tak to bylo vskutku poetické – o to paradoxně více vzrušující. Jen pro některé, hodnotit je velmi těžké a bylo to fakt objemné, zabralo mi to hodně času a nevěřil jsem tomu, že to napíšu, ale tohle si chci v budoucnu přečíst ještě jednou…

Sdílej:
0
Rádi bychom slyšeli váš názor, prosím komentujte.x
()
x