James Wan je borec a u jeho filmů jsem s hodnocením nikdy nešel pod 4 hvězdičky. A jeho dítko (které mají společně s další pozoruhodnou personou horrorových filmů Leighem Whannellem) Insidious nyní přichází už se svou třetí kapitolou, které je tentokrát prequelem a tudíž se odehrává ještě před tím než se odehrál ten bordel v rodině Lambertových. Respektive pro nezasvěcené se jedná o duchařský snímek, ve kterém si jedinci obdařeni darem vstupovat na druhou stranu mezi mrtvé, nechtěně přivolávají démony na náš svět. A je na dalších vyvolených osobách, aby dotyčné šmejdy z pekla vrátili zpět strejdovi Luciferovi. To by asi tak stačilo k příběhu, který možná není na první pohled tak úplně zajímavý, ale věřte mi, že když se s něčím takovým umí pracovat, dají se vytvářet i menší zázraky.
A takovým zázrakem je poněkud nečekaně i už třetí díl zajeté série Insidious s výstižným pojmenováním Chapter Three. A ten pro mě splňuje všechno, co má pro mě ta profláklá “pravidelná” horrorová sobotní kratochvíle vykazovat. Někde jsem tehdá psal, jaká kritéria mám pro hodnocení filmů a že desítku pro mě získávají filmy, které jsou výjimečné a dokážu se na ně dívat třeba 10x za sebou a pak je tu takový speciální šuplík pro filmy, které mě emočně dostali tak, že jsem uronil slzy (a ne nejsem ten, co by brečel u každé telenovely, ve skutečnosti mě jen tak něco nerozpláče). A ještě jsou tu klenoty, které mě tak nějak překvapily natolik, že jsem nestačil dýchat úžasem.
Avšak vraťme se k začátku této recenze, kdy jsem uvedl jméno James Wan (Saw, Insidious, The Conjuring, Death Sentence). Jenže třetí díl má na starosti již zmíněný Leigh Whannell… jen tím chci upozornit na to, že tihle dva moc dobře vědí, co dělají a na každý jejich horror se těším s jistotou, že tohle mě nemůže zklamat. Zkrátka taková záruka kvality… O to víc mě šokoval fakt, že u třetího dílu se nebudu bát vytasit nejvyšší hodnocení a to 10 (5 hvězd). A proč? To si řekneme záhy.
Upřímně se tak trochu ztrácím v tom, kde se sakra vzala ta souvislost se sériemi jako The Conjuring, Annabelle, a ještě musím zmínit Babu/a v černém, která otravuje hlavní postavu Elise a která figuruje i ve The Woman in Black? To je ta samá? Vždyť to ani nemá stejné režiséry, jsou to vůbec ty stejné baby? (po bližším zkoumání jsem zjistil, že zřejmě nejsou, ale zkusme si nakukat co kdyby… 🙂) Omlouvám se za ty otazníky, každopádně jsem chtěl jenom osvětlit, že mě to fascinuje. A to jsem bohužel zapomněl ještě na jeden horror, kde se za zdí objevilo asi 20 mrtvol v bílých hábitech (taky to snad nějak souviselo s tou sviňskou babou v černejch šatech, že by to byl první Insidious?…). Sice jako celek nebyl snímek vysloveně geniální, ale tohle mě dostalo jako tenkrát můj nejoblíbenější horror a trochu zapomenutý klenot Farm House. Nejenom, že se v tom ztrácím, ale taky mi ta paměť moc neslouží, tudíž jsem musel v rychlosti projet i předchozí chaptery Insidious, abych zjistil, že se mi tahle série prostě líbí.
Ať si říkají všichni škarohlídové, co chtějí, např.: Insidious = pořád to samé… A je to na jednu stranu i pravda, ale ať přemýšlím jak přemýšlím, opravdu dlouho nepamatuju, který horor mi naposled vyvolal slzy, které jsem nemohl ani pomalu zastavit. Ano, ve své podstatě je to dost trapné a prvoplánové… Jenže nemá smysl nad tím zbytečně bádat. Prostě mě ten film ve finále dojal. Jasné, že z hlediska objektivní kritiky by ode mě taky vysolil Insidious 3 třeba “jenom” 4 hvězdy, ale ten konec mě dostal a já začal řvát, i přesto není důvod nedát Insidious maximum možných bodů.
V první řadě je to perfektně řemeslně provedená práce, po filmu jsem si sám pro sebe povzdechl, že kdyby se tihle všichni – Wan, Whannell, Toro, Kojima, Reedus dohodli a udělali to S.H., asi bychom měli před sebou nejvymakanější herní horror, jaký svět nepoznal. Škoda, ale ať se na to podívám ať už ze strany herců, střihu, práce kamery, audiovizuální kvality, scénáře, návaznosti na předchozí díly, horrorových situací – nemá to prostě chybu. Imerze jak prase, lekal jsem se až nezdravě a ještě ty frajerské titulky na závěr! Navíc to dává i smysl a dozvídáme se takové zapomenuté třešničky na dortu. No, trošku se bojím čtyřky s čím by přišla. A jo, máme naznačený průběh z konce dvojky a vlastně i trojky. Na druhou stranu stačí se podívat, jak se s tím poprala aktuální trojka, tak vlastně proč ne.
Chválím i neokoukanou Stefanie Scott! Už to není jenom Chloë G. Moretz, ale i na tuhle dívčinu bych si vsadil, že má před sebou zajímavou hereckou kariéru. Celou roli jsem jí věřil a bylo mi i na nic, když jsem si uvědomil, jak takovou hezkou “teenku” může zastihnout nehoda a totálně převrátit život naruby. Kam já se hrabu s nějakou odumřelou půlkou xichtu. Lin Shaye je ve svém věku taky neuvěřitelně vitální a sympatická herečka, nesmím zapomínat ani na to, že film hodně táhne.
Insidious 3: Počátek pro mě byl parádní zážitek a já najednou přicházím na to, že ne každý sequel/prequel musí být špatný, vždyť u her se nad tím už nikdo nepozastavuje, ba naopak vyžadujeme to – Uncharted 4, Fallout 4, Dark Souls 3, Doom 4, Dishonored 2, Tomb Raider 11 – no? Teď něco říkejte… Když si nějaká takováhle série drží kvalitu, tak kurva proč ne, vždyť ani ten poslední Termix nebyl taková katastrofa (radši už bych to ale utnul 🙂 ).
Insidious Chapter 3 je pro mě zářným příkladem toho, jak má takový moderní horror vypadat. Všechna čest.
