Miluju trance. Můžu poslouchat bez obav vše, ale sám na sobě pozoruju, že v posledních letech pomalu neposlouchám nic jiného než trance a Tlučhoře. I tak se nepovažuju za žádnýho znalce a nepoznám balearic od upliftingu, ale psytrance a trance rozeznám. Tím chci říct, že jsem byl téměř označen Sajamanem za kacíře, že neznám kultovní Klub sráčů… Samozřejmě jsem neváhal a jal jsem se tuto křivdu napravit.
Naprosto nechápu nesmyslný překlad Kevin & Perry Go Large, ale budiž. Takže ze začátku jsem si připadal, že sleduju nějakou britskou variaci na American Pie a i když jsem v dobách, kdy se Prcičky objevily na Nově a viděl jsem je jako mladý pubescent snad 20x… MCBP, tak tuhle zábavu nemůžu moc zkousnout. A to říká ten, co miluje zjetiny nejbrutálnějšího rázu a má rád Murphyho nebo Schneidera ve fekálních, jak by řekli na ČSFD, sračkoidních komedií, u kterých se fakt směju a můžu je vidět třeba 30x. Upřímně mě Kevin & Perry Go Large docela vyděsili. Nevím čím to je – třeba dabingem (měl jsem to sledovat v originále, protože např. “já bych šukal až bych pukal” zní v originále celkem dobře) nebo naprosto ulítlými hlavními charaktery (kam se hrabe Wayne a Garth), kteří mi teda byli skoro po celou dobu dost nesympatický, ale nemůžu a radši to řeknu hned na začátku, označit tento film za vydařený. Neváhám jej naopak označit za dost podprůměrný. Možná, že bych v době, kdy film vyšel, jej označil za svou kultovku a hrozně se u toho nasmál, ale nenasmál jsem se ani jednou a někdy nervózně čekal až to všechno skončí.
To, co naopak vyzdvihnu bez obav, je samozřejmě bombastický soundtrack, Ibiza je mecca trancu. Zase slyšet Adagio for Strings… a další mixy, kdy jsem si říkal, že tohle ještě byl ten pravý trance. Neříkám, že se mi současný trance nelíbí, ba naopak pořád ulítávám na melodic progressive a pravidelně hltám ASOT, nicméně dřív to bylo takové ryzí. Ovšemže tak to je tak nějak se vším, ale ze jmen jako ATB, Chicane, staré instrumentálky od Scooter… to prostě byly časy, kdy se nám husí kůže objevuje dodnes.
Je škoda, že trance nedostal jako “tribute” trošku jiný film, neříkám, že by to muselo jet na vážné vlně, to vůbec ne, ale dalo by se s tím pracovat mnohem líp a “nepouštět hovínka do pusy”. Anebo do toho zakomponovat nějaký zajímavý příběh klidně i z reality třeba jak se z Parkera & Hansona staly “hvězdy”… Zkrátka chtělo trošku ubrat, protože dívat se pořád na abnormální “bonery” je už vážně přes čáru jako u vybuchujících aut v Mafii 3.
Kromě hudby není pořád zle, že by se na to nedalo dívat, ke konci se film trošku rozjede a začne být prdel. Závěr na “stejdži” s odhalením velkého překvapení Dj Bulvy se povedl. A kočky Kevina a Perryho? Za ošklivky se nedaly považovat ani s nánosem akné, obzvlášť Laura Fraser, Gemma by se taky dala smlsnout, no… Co ještě napsat? Ani nevím, možná už fakt začínám stárnout, ale tohle prostě pro mě není… bez trancových kulis by bylo moc zle, ale za soundtrack rozhodně 10, film je slabý průměr. Jo a jen tak mimochodem Laura Fraser ztvárnila paní Heisenbergovou v Breaking Bad.
No vidíš, vždyť jsem ti to říkal, že ten soundtrack je to nej…
Už si jej jdu shánět :).