*V ČLÁNKU SE VYSKYTUJÍ SPOILERY*
Bylo by nefér odsuzovat po příchodu famózního Life is Strange Telltale, ačkoliv nedokázali přijít s něčím “jiným” jako je LiS, pořád s nimi musíme počítat a sami si vzpomeňte, jak mind-blowing bylo hraní první sezóny The Walking Dead, kdy ještě nebyly TTG tak úplně v kurzu. TTG má tu smůlu, že přišlo s až moc velkými plány, na které nakonec docela doplatili. Samozřejmě se nejedná o nic, co by vyloženě zkazilo dojem z rozběhnutých sérií, ale podle mě by se měli zamyslet nad svou strategií a nerozjíždět několik sérií naráz. Nejedná se samozřejmě o nic, co bychom už dávno nevěděli.
A nyní je tu čtvrtá epizoda Tales from the Borderlands, na kterou jsme naštěstí nemuseli tak dlouho čekat, poněvadž odmlka mezi druhou a třetí epizodou byla mnohem horší. Kdo by to ale vůbec tušil, že zrovna s TftB uhodí v Telltale hřebík na hlavičku. Je samozřejmě vhodné o tom polemizovat, ale pro mě je bezesporu TftB ze všech sérií TTG bezkonkurenčně nejlepší a to říkám i po fantastickém The Wolf Among Us. Zarážející je to ještě navíc tím, že by to zrovna u téhle značky asi těžko někdo čekal. Protože dejme tomu, že Borderlands od Gearbox si na příběhy moc nepotrpí. Směle se dá říct, že TTG pozdvihly tuhle upřímně nic moc silnou značku mezi elitu a je překvapivé, jak moc se dá s univerzem, do kterého vám adventuření vůbec nesedí, pracovat a zároveň je to i příklad toho, jak se dají i jiné herní série rozvinout.
Prostě to shodou okolností tak nějak vyšlo, že se z TftB stal nejsilnější hráč a proč? Na to vám bude stačit zahrání třeba jenom první epizody a věřte mi, že budete prohlašovat to samé. Někdo si v TTG konečně uvědomil, že se jako hráči taky chceme bavit a smát a neřešit ty nejsložitější rozhodnutí, kterého dalšího hrdinu vyřadíme z týmu v TWD. Proč nikdo ještě vlastně do teď s něčím takovým nepřišel? Ano, story v TftB je sama o sobě jen taková fádní pohádka, ale dokáže naprosto skvěle dávkovat ty nejatmosféričtější úseky, které vám přivodí tak málo zažité a nefalšované goose bumps. A není nouze ani o těžké momenty! TftB si skvěle poradí s dávkováním emocí, které ve vás vyvolává a zároveň dokáže zůstat veselohrou, u které se vážně budete od srdce smát. A řekněte mi, kdy se vám tohle nebýt nějakých bugů naposled u hry stalo? Neříkám, že tvrdé emocionální bomby jako Heavy Rain nebo právě LiS či rozlehlé RPG epic story nejsou taky dobré. To jsou, ale zkrátka už je vidíme tak nějak moc často.
A to jsem se ještě nezmínil o charakterech! Tak skvěle napsané charaktery, kdy vám k srdci přirostou i ti nejpodlejší nepřátelé, jsem vážně ještě neviděl. Možná bych měl napsat sympatické, sžijete se naprosto se všemi a budete mít o ně ještě větší strach než o Clementine. Hodně velký podíl na tom mají skvěle vybraní herci na dabing – však se podívejte, kdo to ve Wiki je. Pojďme hned k čtvrté epizodě, kterou považuji po poněkud vlažné trojce, hned po první epizodě, kde jsem si v duchu nadšením tleskal, za naprosto skvělou. Několikrát jsem se zasmál, po titulní skladbě…
… jsem dostal husí kůži okamžitě a mám ji i teď, když tenhle song poslouchám. No a na závěr jsem se nemohl hýbat a tohle čekání snad nevydržím. Panebože Sasho! Teď bacha na SPOILERY. Od začátku jsem toužil, aby se Rhys a Fiona daly dohromady jenže s příchodem třetí epizody jsem objevil kouzlo Sashy, a tak to má skončit. Sakra proč já nejvíc v tomhle honu za Vaultem řeším červenou knihovnu? Já to nechápu. Však nic.
Zpátky ke čtvrté epizodě, kde se naštěstí z té minulé dosti nevlídně vypadající patálie, která dopadla asi nejvíc katastrofálně, zvedáme ze dna a přichází naprosto neočekávaná Expendables parta. Je čas obléct hlavní dámské duo do sexy “high society” oblečků a vyrazit směrem na Hyperion a pokud jste si mysleli, že už vás nic nepřekvapí, příjde masakrózní fight o stovkách mrtvol.
Na TftB mi vadí už jen jedna věc a to jsou právě ty čekací intervaly, tam kde kupodivu LiS mě se svou sklerózou překvapuje, tady mě naopak drtí. U třetí epizody jsem to pocítil asi nejvíce a je to obrovská škoda, když se v tom člověk nedokáže orientovat a u příběhové hry to mrzí hráčské ego o to víc.
To The Top je už definitivně “trending” a já se tak poněkud trošku zachmuřený těším na další epizodu, která tento masterpiece bohužel uzavře. Já se jen obávám toho, že se TTG na nás s TftB vykašlou, ale snad se tam najde někdo, kdo ví, na jakou kartu vsadit. Věřil bych dost v to, že by druhá sezóna přivedla k TTG ještě víc lidí než druhá TWD. A ano, oželím TWD,TWAU,GoT – dejte nám Borderlands!
Co ještě dodat závěrem, snad jenom to, že už neváhejte nad tím jestli si máte Tales from the Borderlands pořídit. Vsázím svou Ranael, že nebudete litovat bez ohledu na to jestli Borderlands nehrajete/nenávidíte/neznáte… tohle je o něčem jiném. Čtvrtou epizodou navíc získává TftB pomyslou trofej s návratem na vrchol nejlepších epizod. A SPOILEŘÍ perlička na závěr: Toho Scootera jim prostě nežeru.
A já smekám ještě pomyslný klobouk na závěr. EPIC & MUST PLAY!
