The Medium (2021) – recenze

Stýská se vám někdy po Silent Hill? Mně často, hlavně druhý díl byl pro mě nesčetněkrát útěkem ve všelijakých stresujících situacích. Vracím se tam pravidelně a nemusím ani zapínat hru, stačí si ve Spotify dát čas od času soundtrack ze Silent Hill 2. Je to samozřejmě paradox, protože pokud byste zrovna od Silent Hill čekali nějakou “zen” nirvánu, tak byste se šeredně spletli. Jde spíše o to, že SH pro mě fungovalo jako autoterapie šokem, zkrátka ta divoce sálající atmosféra Silent Hillu s vědomím, že se ponoříte do ještě temnější deprese, působí doslova omamným kouzlem. Těžko vysvětlovat někomu, kdo Silent Hill nepoznal. K čemu to ještě přirovnat? Tak třeba, když si zpříjemňujete vánoční atmosféru Carpathian Forestem. Ne vždy vás progressive beach melodic house dostane do veselé nálady, zkuste někdy právě úplný opak!

To byl tradiční “lordhellovský” filozofický úvod a my jdeme do toho, o čem vlastně nová hitovka od polského Bloober Team s názvem The Medium je… Stačilo hrozně málo i s vědomím, že byl Blair Witch (předchozí počin Bloober) takový nemastný neslaný, z ukázky na The Medium jsem byl hodně vzrušený, pak se objevilo na obrazovce jméno Akira Yamaoka a byla ruka v rukávě. O to víc příjemnější (zároveň lehce opatrné) bylo, že hra je už venku, preloadoval jsem hru, jakmile se naskytla možnost v Game Pass a bylo mi jedno, že mě při spánku bude rušit hučení v k… “kejsu”. První recenze byly nadšené a já už se nemohl dočkat až se o víkendu do toho v klidu ponořím.

Ze začátku jsem se cítil jako bych hral nějakou hodně “creepy” adventuru, nakrmil jsem černého kocoura s neveselým vědomím, že mě čeká cesta do komnat pohřební služby, nad kterou chudák naše hlavní hrdinka Marianne bydlí. Je tedy zřejmé, že tady nebudeme řešit krádež Rembrandta a výlet do Paříže. Vy a my si musíme hned teď říct, že The Medium není Silent Hill, i přes styčné body jako – hlavní hrdinka, pohled ze třetí osoby, temnota, alternativní dimenze, Akira Yamaoka! Inspirace je více než jednoznačná, ale nečekejte od toho depresivní akční horror, ale spíš melancholicky temný nadpřirozený příběh. Viděli jste na Netflixu polský (náhoda) seriál The Woods? K tomu bych právě styl a hlavně atmosféru přirovnal nejvíce. V některých scénách jsem měl přesně pocit jako u seriálu (ačkoliv na serálu není nic nadpřirozeného). Vůbec si shrňme, co vše ve mně The Medium evokuje. Cesta do Niwy skrz lesní cestu jednoznačně s hudbou od Yamaoky dává najevo, že se tu otíráme o Silent Hill. Chci se vyhnout spoilování, ale později si připomeneme Control, v okolí bazénu vzpomeneme zase na Černobyl, i Shadowman z toho občas sálá a na závěr bude rezonovat i Blair Witch – bohužel včetně repetitivností některých herních úkonů, což poznáte sami, pokud jste BW hráli. 

Zároveň nečekejte, že si zastřílíte, Marianne na to jde jinými zbraněmi. Jakožto dívka se zvláštními schopnostmi vnáší nejen do příběhu, ale i do herního žánru svěží vítr v podobě rozdělené obrazovky! Počkejte, nejedná se jen o pitomý split-screen, ale o hratelnostní prvek, který není jenom vizuálně přitažlivý, ale i nápomocen k hádankám a dej bůh štěstí, že si na to vystačíte sami (žádná nucená kooperace), pořád hrajete za jednu a tu samou osobu. Jen svět uvidíte v rozdílných dimenzích. To však neznamená, že se díky tomu nepotkáte s entitami, kteří nemají za cíl vám ublížit. A vzhledem k tomu, že existujete ve dvou realitách, fyzické zbraně by vám nebyly moc platné, proto bude stačit se rychle zdekovat, popřípadě, co vás učil Alan Wake a Lordhell? Na temnotu platí světlo. 

Ještě víc si to ujasníme, The Medium se dá považovat za akční adventuru, ale je to víc adventura než akce a s tím k tomu musíte přistupovat, jinak byste mohli být zklamaní. Pokud vás více baví se hrabat v zamotaném příběhu, který je alfou a omegou hry, budete si víc užívat při hledání dopisů, pohledů, restrukturalizací historických událostí než ti, co chtějí dát těm zlotřilým bubákům na prdel. Při tom není potřeba se honit, užívejte, zkoumejte, poslouchejte, nasávejte! Atmosféru. Přistupte na tuhle šachovou partii a Marianne si zamilujete.

Vytáhnu vás z alternativní dimenze, nebojte… Ještě jednou (a naposledy) – The Medium není Silent Hill, tentokrát mám na mysli spíš produkční hodnotu. Bloober Team nestvořil hit, který osloví všechny hráče napříč širokým spektrem. Je to jen dobrá hra, která má své “můry”. Hratelnost ve skutečnosti není nikterak výrazná a párkrát z hlediska designu úrovní mám pocit, že se zbytečně uměle natahovala herní doba. Hlavně v době, kdy přijde do popředí další zásadní postava hry. Ačkoliv to z počátku znělo celkem dobře, právě v těchto pasážích se naplno ukázaly slabé stránky hry a dostavila se citelná letargie, kdy jsem se hrozně těšil, až se zase setkám opět s Marianne. A upřímně nebýt nápadu s rozpolcenou osobností, tak by to po stránce hratelnosti byla fakt bída. Ani napjatý útěk před ošklivým “potvorákem” nemá špetku napětí a nemůže za to jen celkem zbytečné brzké odhalení, ale i naskriptovaní, kdy se zkrátka nemáte ani moc důvod vzrušovat. Respektive nepovedlo se z toho vykřesat ani špetka děsu a nebýt jednoho “jump scare” momentu, tak bych se za celou dobu nevyděsil, ale to nepovažuju jako chybu (obrátím vaši pozornost na tipy okolo, sluchátka zintenzivní váš prožitek!). To pro větší ujasnění předchozího odstavce.   

Grafické zpracování je nádherné, jak se ostatně můžete sami přesvědčit na obrázcích okolo, ale dokonalé to ani náhodou není. S tím už jsem měl problém u Blair Witch. Optimalizace zkrátka není úplně doladěná. Problikávající textury, stuttering, propady fps, na to byla potřeba zi zvyknout. Ne vždy je na vině váš hardware, já jsem např. hrál na skoro maximální detaily se zapnutým DLSS, hra vypadala většinu času fantasticky, ale ze začátku a samozřejmě i v pozdějších sekvencích měla někdy tendenci se šíleně sekat (naštěstí jen nárazově)… Hrozně mě to otravovalo před vstupem do Niwy, kdy jsem až šílel z neustálých tří až pěti sekundových trvajících lagů. Navzdory povypínání některých detailů a různým laborováním jsem se těchto problémů nezbavil, proto jsem zůstal u celkem krvavého nastavení a rozhodl jsem se občasné nedodělky akceptovat a mile mě překvapilo, že se to pak dělo sporadicky. Ještě bych zmínil, že je to pochopitelné bráním v potaz, jak moc náročné vlastně renderování díky designu hry je. Hra mi spadla za celou dobu jenom jednou. A ještě počítejte s tím, že vám tahle hra zahulí vaší grafice a CPU více než nějaký CyberPunk, snad poprvé za celou dobu jsem slyšel vodníka hučet, nevyrovná se však stíhačkovým manévrům na PS4. 

O audio složce není nutné sáhodlouze spekulovat, Yamaoku poznáte už z několika prvních tónů a já právě teď při psaní poslouchám soundtrack a rozhodně ne naposledy. Výsostně zdařilá volba pro Bloober, nesmíme zapomenout ani na spolupráci s Reikowskim. Yamaoka je vlastně aspoň pro mě jeden z těch skladatelů, který dokáží hře dodat tolik kladných vlastností, ale zároveň ji dokonale ovládnout tím, že bez hudby by se hra rozpadla jako domeček z karet. To byl právě případ několikrát zmiňovaného SH2, který by prostě bez hudebního podkresu nefungoval. A myslím si, že to platí i u The Medium. Neříkám, že by to hru položilo na kolena, ale Yamaoka má opravdu markantní vliv na to, jak se ve výsledku hra povedla.

A tím už pomalu vyzrazuji svůj verdikt. Zároveň ale nechci být tím, který si tento dojem z velké části umocňuje hudební složkou, samozřejmě, že hlavní je hratelnost a hra jako celek. Na to nezapomínám. The Medium je bez pochyby velmi příjemným překvapením na začátek tohoto roku, od kterého moc podobných nových zážitků nečekám. I přes všechny klopýtnutí nemůžu říct, že bych si hraní neužil. Chvilkama jsem byl rozladěný a přál jsem si, aby určité pasáže skončily, ale pak jsem si zase našel něco, co mě nutilo u hry zůstávat a s napětím očekával, jak to všechno dopadne. Doufám a věřím, že The Medium se dočká pokračování, takových her je fakt málo a mně nestačí se vracet jen pořád ke starým Silent Hill. Bloober začínám mít v hledáčku, protože přesně dělá na takových hrách, po kterých jsem měl hlad. A má hodně dobře nakročeno, příště poprosím větší variabilitu prostředí, hádanek a delší zážitek! Doporučuju pro všechny, kteří se chtějí vrátit do Silent Hill tak, jak ho známe, ale v alternativní dimenzi…