Cyberpost

Už jsem tento výraz ve svých pravěkých blogovacích dobách použil, bohužel se (trochu cíleně) nedochoval, tak ho aspoň využiji tady. Asi začít mým vztahem k cyberpunku. Ještě se naladím luxusním soundtrackem z rádií ze hry (ano, ze hry toho pořád nemám dost). Hned je to lepší. Breathtaking! Dobře, dost. Škoda, že tuhle recenzi kompiluju dohromady, když už ve mě cyberpunk po dohrání nerezonuje tolik, jak by měl, jenže garantuji (sám sobě), že po updatech a DLC se k Cyberpunk 2077 vrátím a dohraji jej znova a možná sepíšu i nějaký ten post-komentář.

Cyberpunk není vlastně ve hrách moc vidět, pár zářezů jsme tu měli. Vždycky jsem toužil si dát vyloženě cyberpunk sérii Shadowrun, ale nikdy k tomu nedošlo, ještě se mi tu válí dokonce několik cyberpunkových knížek. Možná teď na ně konečně přišel čas.

O Cyberpunk 2077 (dále jen CP) jsem nikdy nějak intenzivně netoužil. Jo, jasně, že jsem viděl ten sexy původní “mantis-blades” trailer, ale ani po tom pravém oznámení, jsem tomu výraznější pozornost nevěnoval. To se změnilo prvním nečekaným gameplay streamem. To jsem neodolal, pak samozřejmě některá videa z E3 a Keanu to rozsekl… Ačkoliv jsem nechtěl si zbytečně moc spoilovat a neposkvrněn se těšit, nevydržel jsem a slízal jsem i smetanu z Night City Wire videí. Ponpon shit, bitches! Dál… Pak jsem se jako všichni nevděčníci nasral na odkládané datum vydání, ačkoliv si uvědomoval, co za zlo to vlastně udělá. A bylo to tady, tohle musím mít! Kašlu na bugy, a tak jsem začal…

Deus Ex Machina

Jak jsem psal ve svých prvních dojmech, z CP jsem nebyl od začátku odvařený tak, jak bych očekával. Rozporuplné dojmy z grafiky, nevýrazná tvorba postavy, zahlcující herní mechanismy. Naprosto nečekané překlenutí do víru Night City a hřiště je otevřené. Pokládal jsem si otázky typu, co je příběhové a co není, můžu si odskočit splnit tamtu vedlejší misi? Když mi Takemura volá, že čeká na pokec, počká další týden než si odjedu všechny aktivity? Můžu si “zaskočit” k Meredith, když chci vztah s Panam? Budu nějak penalizován za to, když chci být mašinou na zabíjení? Do čeho vkládat body? Má vliv cyberware na psyché? Nebudu vás napínat, uděláte nejlépe, když budete hrát hlavně podle sebe! O tom vlastně byl i Witcher, kde, ať už jste se rozhodli, jak jste chtěli, happy ending de facto neexistuje. Nejlépe je to vidět ve vedlejších questech, které jsou rozpracované více než byste očekávali a někdy rozhodně neskončí podle plánu. Jsou tu i památné mindfuckové, které jsou ačkoli přímočaré, tvrdě zdrcující. 

Stačilo by říct, že CP je vlastně cyberpunkové GTA, ale spíš než to na mě dýchla atmosféra Deus Ex. Hlavně, co se týká toho, že hrajete v režimu první osoby, musíte dát za pravdu, že se to skutečně ke hře hodí lépe, opak už platí u řízení vozidel. Rovněž v GTA si zajezdíte mnohem víc, tady hlavně budete konverzovat, hackovat, scannovat a střílet. Ovládání vozidel ze třetí osoby už mám zažité z hodně her, tady navíc ještě překáží zřejmě bug, kdy máte tak přepálený jas při výhledu z palubky, že vidíte totální hovno. 

Rozpolcenost

CP je obsáhlá hra, ne že ne, oproti Witcherovi se tady CD Projekt vydal jiným směrem a to že si hlavní linku užijí i ti, co nehodlají se hrou strávit více jak nadprůměrné množství času. A pro ty, co si chtějí vyzobat vše, mají dostatek „vedlejšího“ obsahu, aby tím navzájem oba tábory došly ke spokojenosti. Jenže! Třeba u Witchera 3 byla délka hlavního příběhu, třeba jenom pocitově, mnohem delší než je právě u CP. Nedivím se nikomu, kdo hře vyčítá opravdu krátkou linku hlavního příběhu. Ve třetím aktu, kdy všechno končí, by hodně z vás mohlo mít pocit, že jste vlastně na začátku (ačkoliv máte nahráno přes 70 hodin). Neříkám, že v detailech je to skvěle odvedená práce, která si vás pohltí, jak u skvělého výpravného filmu, jenže třeba osobně bych tak dobré hře věnoval klidně další desítky hodin času, abych se více obeznámil s plejádou lidsky vykreslených charakterů města Night City. Je mi jasné, že už takto kvůli všemožným volbám a provázaností muselo dát hroznou práci to dotáhnout do funkčního celku (to by Keanu nedělal nic jiného), ale přesto se cítíte ochuzeni a nevytvoříte si k postavám takový vztah, jaký by si zasloužily. Že to při tom jde, velice hezky provést, demonstrují mise třeba pro Judy, hlavně ta poslední je naprosto dokonalá. Problém s imerzí je i v tom, že hře trochu chybí využití telefonu pro konverzaci s NPC, které je třeba dobře zpracované v GTA. Stačilo by, aby při volání neopakovaly postavy furt ty samé generické věci dokola, nebo kdybyste měli možnost jít jen tak s Panam na kafe a kecat o tom, jaké presso je lepší. Nemluvě o tom, že Judy mi posílá… Sakra, bacha na spoilery, abych ji následně viděl pořád, jak vysedává u okna ve svém apartmánu, snad to “modří” pochopí. Zkrátka postrádám větší interakce s herními charaktery. 

Ano, dá se namítat, že tam je právě pro nás ten vedlejší obsah, který v několika případech ještě předčí hlavní questovou linii a snaha je tu vidět, u skoro každého vedlejšáku máte navíc shardy s texty, které v sobě mají více či méně zajímavý minipříběh ohledně dané lokace, kterou jste právě vyčistili… A to je hrozně fajn, levelíte, craftíte, prodáváte, jezdíte si krásně zpracovaným městem. Nicméně zase tohle přináší se sebou, že po několika hodinách strávených ve vedlejšácích si horko těžko vybavujete pro někoho signifikantní „drobky“ z hlavní příběhové linky. Následně tímto rozkouskováním si zbytečně rozbíjíte vtáhnutí do děje. Hrozně rád se k CP, až bude vše tak, jak má být, vrátím, abych si ho vyzkoušel nejen se zbraněmi na blízko, ale i třeba čistě bych se věnoval hlavnímu příběhu, bez toho, abych si to kazil bobtnajícími informacemi z dění světa okolo (vím, že mi to stejně nedá).

Véčko

Komu to ještě nedošlo, tak CP je RPG na bázi stolní stejnojmenné hry, v roli svého genderově vyšperkovaného hlavního hrdiny/hrdinky se vydáváte udělat díru do Night City, to je vše. Není to o záchraně a spasení světa před zlými korporacemi, které v současné době diktují podmínky a určují život všem ovečkám ve velkoměstě budoucnosti… Jasně, že ta cesta nebude tak přímočará, při jedné akcičce se něco hodně zvrtne a vy budete mít jinou starost než udělat díru do světa, co koukáte?  To všechno je fajn, jinak by to byla nuda, ne? Vaše cíle bude ještě určovat od začátku – ale vlastně nemusí, je to přece RPG – váš předchozí background. Takže ačkoliv si můžete vybrat, zda budete vystupovat jako někdo, kdo vyrůstal pod vlivem korporátů nebo jako prostý nýmand Nomád nebo “to” z ulice (gender!), dveře si už otevřete sami.

Nebýt toho, že to vyspoilovali sami tvůrci, tak nebudete sami bozi vlastního avatara, do toho všeho vám bude mluvit ještě Johnny Silverhand aka Keanu Reeves. Jak by řekl Nárožný – je to rebel! A co vy, podvolíte se Johnnymu, korporátu, vzdáte to… ? Máte tolik možností a věřte, že to bude zábava, hlavní bude postup městem, který se neobejde bez toho, abyste se vzdělávali – ať už je to v tom, kolik hlav odpálíte “quickhackem”, ustřelíte snajperkou anebo si budete hrát na pacifisty? Proti gustu…

Ačkoliv jsem se zaměřil na Assault větev, tak jsem hodně využíval stealth postup s hackováním a otevíráním dveří, bylo to nějak přirozenější, s lepšími odměnami, než to všechno vystřílet, každopádně, když se naskytla taková možnost bez penalizace, hodně mě gunplay bavil. 

Příchod Hvězdy

Na božského Keanu si budete muset trošku počkat, respektive, pokud se vrhnete, jak kobylka na vedlejší úkoly, počkáte si opravdu dlouho, o to víc budete vnitřně tleskat nadšením. Keanu je tak šuk… No, dobře, to mluví můj ženský biochip, nicméně to ve mě vyvolalo takovou reakci jako onehdá v Death Stranding s Normanovým… pitím Monstera (a co jste mysleli)! A když jsem viděl, jak si Johnny u Viktora zapaluje, hned bych šel ven na balkón si dát jednu taky. A vůbec ten úvod nemohl dopadnout líp, při tom, co se stalo, jsem byl téměř rozhodnutý, že si z V… Nebudeme spoilerovat (ačkoliv to bylo známé už před vydáním).

Neokitsch (grafika)

Ze začátku hry jsem vůbec neočekával, že by se můj dojem z audiovizuálního zpracování měl razantně změnit. Přesto… S výkonnějším železem se přeci jenom povede dočkat kýženého efektu. Skutečně je zvláštní, jak dokáže (i když pominu bugy) hra vypadat. Jednou, jak ta nejlépe graficky zpracovaná věc do teď a na druhou stranu jsou lokace a chvíle, kdy si připadáte, že jste se vrátili hodně let nazpět. Nejlépe jsou zpracované herní charaktery, aspoň ty hlavní protagonisté vypadají skutečně fenomenálně – lidsky, pohlcující mimika a uvěřitelnost, samozřejmě výlety nočním Night City za odlesků neonů, louže v zapadlých uličkách, svítání v Pacifice… často budete jen stát a jen se rozhlížet kolem sebe. Pak najednou začnou zlobit textury, ray tracing, doskakují postavy s věcmi a je všechen pohlcující dojem pryč. Přesto je Cyberpunk blízko slovu nextgen, samozřejmě to platí o PC zpracování, o konzolích se ještě teď pořád nemluví. A pak tu máme skvělý dabing, zvuky, hudbu – rádia se vrací a máte fakt výběr od cyberpunkového techna, přes jazz až po tvrdý black metal, věřte mi, že si vybere každý, a proto se jen tak neoposlouchá. Své ovace si zaslouží i score od trojice Marcin Przybyłowicz, Paul Leonard-Morgan a P.T. Adamczyk. Potěší i fakt, že různí umělci vystupují ve hře pod svými pseudonymy, nejvíce jsem si zamiloval Lizzy Wizzy.

Détail

CP je v určitých chvílích opravdu ohrumující svou detailností, není vůbec problém se do toho světa zažrat, stačí k tomu se třeba jen procházet po Night City a všímat si bezdomovců, nebo si jen tak procházet opuštěný hotel v Pacifice. A že jsou vedlejší questy kolikrát opravdu unikátní? Na to už jsme zvyklí, kolikrát jsem se vrhal po jejich dokončení na Reddit, abych si prohlídnul, co si o tom myslí hráči potažmo, jaké volby udělali a ještě nějakou dobu jsem se nad tím zamýšlel, ne vždy je to dokonáno k dokonalosti. Kolikrát mi scházelo, že není možnost více rozvíjet romanci s Panam, zkrátka jsem si odbyl tu její questovou linií s vyvrcholením a tužbou po neustálém rozvíjení vztahu, ale pak mi dalších dvacet hodin vůbec nezavolala, při tom by stačily třeba 2 výlety po Night City naplněné jen small talkem nebo mít tu možnost aspoň přes telefon. Je totiž paradox, jak srdceryvně působí jejich odloučení v nomádím campu, aby se mi po ty desítky hodin vůbec neozvala, třeba s dotazem, jestli ještě vůbec žiju. Samozřejmě to na vás bude působit jinak, když si budete umět hru dávkovat…

Balanc

Hrozně záleží na tom, jak hry hrajete, respektive, jak se stavíte k open-world hrám, kde máte možnost se hnát za hlavním příběhem, nebo si čistit mapu od vedlejších aktivit. Nejlépe na tom budou ti, co to mají od všeho trochu, ke kterým bych docela rád patřil… Bohužel to mám nastaveno tak, že se nevrhám do pokračování hlavní linie, pokavaď nemám vše dostatečně prozkoumané a čisté od všelijakých otazníků. A to je problém, protože v druhém aktu jsem strávil více jak 50 hodin plněním pouze těch vedlejších aktivit, které se nedají ani nazvat questy (skutečně propracovanými). A pak je hroznej problém si z hřiště udělat příběhový akční zážitek. Jednak se vám z hlavy vytratí události a postavy (všechna čest, kteří se v tom orientují) a hlavně návaznost spojená s vaší pozorností na to, co se kolem vás děje, aniž byste se snažili tu chvilku odejít a sebrat věci po mrtvolách bez rozbití “flow” okamžiku. 

Kontroverze

CD Projekt je bohužel krásnou ukázkou toho, jak se z corpo floutka stane nomádský chudák. A to bohužel velkým neprávem. Krvežízniví hráči se po tomto obětním beránkovi vrhli s vervou a krutostí hodnou třeba Daikatany. A je mi to líto, je to jen krásný důkaz toho, jací jsou hráči přelétaví kurvy. Neříkám, že si nemá CD Projekt na hlavu sypat popel neoprávněně, ale na to, jakou hru jsme dostali (i před momentálními updaty), bychom měli lízat Iwińskimu a Kicińskimu paty! To neoželíte pár bugů kvůli těm desítkám hodin vydatné zábavy? Je nutné se k tomuto odstavci ještě vyjadřovat? Ano, je nutné ho zmínit, protože se na tohle už bohužel nezapomene, ale nelíbí se mi přístup některých lidí, kteří tomuto problému dali možná až zbytečnou váhu. Hodnocení pod 80% mi přijde prostě v případě takto rozsáhlé hry silná podpásovka. Neříkám, že každý musí tuhle věc vynášet do nebes, ale z dlouhodobého hlediska je tohle hra i pro mě osobně ta, která zase u mě vzbudila hlad po hrách, zažral jsem se do toho snad jako tehdá, když jsem ještě pařil GTAV na PS3 a to už je taky dost dávno. Problém je prostě blbě rozvrhnutý release date a COVID! I když jsem díky covidu nemusel třeba pinglovat v práci, tak bych to klidně dělal, za cenu, že bych teď měl plnohodnotný Cyberpunk a pod televizí zářící PS5. CD Projekt měl od začátku stanovit datum klidně o další roky, vezměte si, kdyby hra vyšla třeba v polovině tohoto roku. Jenže je fakt, že tady hledat viníky, už je pozdě.

Více se už ani snad nemá ke všem těm průserům cenu vyjadřovat, stačí chvíli googlit, do dnešní doby snad nebyl jediný týden, kdyby něco nevyplavalo na povrch, jaký to bude mít vliv do blízké a daleké budoucnosti, můžeme jen polemizovat.

O CP se hodně mluví, na Redditu najdete spousty vláken, u kterých se každý vyjadřuje ať už negativně nebo pozitivně, ale řeší se to a nedá se říct, že by každý neměl v něčem pravdu. Po pádných argumentech od některého z hráčů, si i vy uvědomíte fakta, proč není v pořádku to, v jakém stavu byla hra vypuštěna a proč by nám to nikomu nemělo být jedno.

Bugy

Už jsem to psal ve svých prvních dojmech, bugy prostě k tomu patří. Nejvíc mi to připomnělo stav, ve kterém jsem hrál Kingdom Come ještě na PS4… A dohrál jsem jej taky! A užil jsem si to? No, že váháš! Navíc v KCD byly ty bugy mnohem horší třeba v tom, že ani po restartu a nahrání pozice prostě některé sidequesty nešly udělat. To tady nehrozí, jo taky se mi stalo, že jsem nemohl otevírat dveře a takové blbosti, ale vždy to spravil relolad, žádné vyložené gamebreaking bugy. Bugy jsou vesměs zařaditelné do kategorie funny, však jsem jich taky pár natípal. Infinite piss (bez orgánů), procházení lidí skrz mě, teleportující se auta (to už mělo Vice City!!!), teleportující se policisté, zaseklé UI, neustále rozkládání předmětů bez toho aniž by pak zmizely. Při jedné misi se mi stalo, že jsem po příchodu do neutrální zóny byl hned nečekaně bez toho, aniž bych něco provedl, obtěžován policí. Zaseklé dialogy, umírání z pádu ze dvou schodů (něco už takového bylo i ve Witcherovi), grafické glitche…. No, dobrá mohl bych pokračovat do rána, ale uvědomte si pořád, jak je ta hra obrovská! 

A dál?

Nutno dodat, že CP je opravdu hodně kontroverzní hra, což je na jednu stranu dobrá reklama, na druhou stranu o to důležitá věc, že se jedná o velké herní studio a může mít markantní vliv na budoucnost herního průmyslu. Hlavně, co se týká příběhových open-world her. Škoda, že nevíme, jaký výsledný vliv to bude mít nejen na další podobu Cyberpunku (případně jeho pokračování), ale na hry obecně.

Já nemůžu přes všechny tyhle věci říct, že bych si Cyberpunk nad míru neužil. Tak jako tehdá jsem vykysnul u ME: Andromedy, i tady nemůžu litovat byť jen jediné hodiny, co jsem s Cyberpunkem strávil. Příběh je navzdory své strohosti fenomenální, málem slza mi na konci ukápla. Johnnyho bez Keanu si nemůžu už ani představit. Otazníky jsem vyzobával, jak slepice zob… Alt-taboval do Redditu, abych si ujistil své rozhodnutí ve vedlejších questech. Samozřejme jsem si vypisoval věci, které by bylo dobré zlepšit. Preferoval bych taky lépe nastavené odemykání aktivit při průchodu hlavní linkou, abych ve druhém aktu nestrávil nepřiměřené množství času. Chtěl bych bundle crafting, minimapu se zoomingem, namluvené shardy a další maličkosti.

Ano, maličkosti. Teď už záleží na nás a na CD Projektu, co se z CP stane, byla by škoda se na to vybodnout. Prostor pro skvělá DLC tu bezpochyby je, stejně tak pro pokračování a další hromadu věcí. Dejte tomu šanci a neposlouchejte zhrzené hráče či korporátní omluvy, nejdůležitější vždy bude a je váš názor a ten já už jasný mám. Vzhůru do Night City! 

 

Hodnocení

9/10

Sdílej:
0
Rádi bychom slyšeli váš názor, prosím komentujte.x
()
x