Fallout 3 – první krůčky

Jasné a štiplavé světlo a přede mnou postava muže, zjišťuji, že je to můj otec. Ačkoli jsem nemohla ze sebe dostat ani hlásku, moc dobře jsem vnímala. V pozadí ještě slyším hlas ženy, je to má matka. Vidím tu radost v jejich tvářích a snad měli i radost, že jsem holka. Jméno mi dali Laura, dokonce jsem měla možnost vidět sebe samotnou, jak budu vypadat v budoucnosti! Neuvěřitelné, v tom se něco stalo, mamince bylo zle… Následuje rok, který si těžko vybavím v paměti. Po tomto uplynulém roce mého života si pamatuji, jak se ocitám v pokoji a už dokonce ze sebe dostanu několik hlásek, poznávám tvář otce, který na mě volá, abych šla k němu. Snažím se a povedlo se mi to! Umím chodit. Otec je nadšený, ale zničehonic mě opustí a nechá v ohrádce, to si přece nenechám líbit, dokážu taťkovi, že mi jen tak neuteče. Při cestě k němu mě zarazí podivná knížka s veselým chlapíkem na obalu, otevírám ji a vůbec netuším, jak důležitá pro mě bude v budoucnu. Jakmile si ji doprohlížím, vrátí se otec ke mně a vede si mě pryč. V tuto chvíli nemůžu více bloudit v paměti, ale rozvzpomenu si dále na své desáté narozeniny.

Narozeniny se snažil můj otec společně s mojí nejlepší kamarádkou Amatou udělat co nejpěknější, to moc dobře vím a ocenila jsem jejich snahu, ale popravdě to nebylo nic pro mě, v tu chvíli jsem si poprvé vlastně hodně uvědomila, jak mi chybí máma a takový pocit jsem měla i u otce, který se snažil, abych byla šťastná, při tom bohužel svou náladu přede mnou neskryl, určitě ji ve mně vidí a chybí mu stejně jako mně. Nesmím ho zklamat.  V hlavě jsem si vybavila tu oblíbenou pasáž mé matky z bible, ale ze vzpomínek mě vytáhl Správce a dal mi věc zvanou Pip-Boy – wau! Myslím, že se mi to bude hodit a asi to byl nejlepší dárek, který jsem dostala. Vyrušila jsem Amatu, která mi také dala dárek.  Z dortu nakonec nebylo nic :-/, naštěstí to zachránil další dárek v podobě buchet od jedné pohodové babičky. V tom se do mě pustil nenáviděný Butch, ten parchant chtěl můj dort, který patřil jenom mně a pak ještě ostudně na mě vyrazil s pěstičkama. Parchant, jednou mu to vrátím. Řekla jsem o tom otci, ale zároveň jsem mu řekla, že si s ním poradím sama. Sedla jsem si na chvíli k těm parchantům v čele s Butchem a provokovala je. Otec mi poté sdělil, že mám jít dolů za Jonášem, že má pro mě dárek. Těšila jsem se dost, co to bude. V cestě mě zarazila taková lehce střelená ženská s dalším dárkem pro mě – básničkou, no lepší něco než nic. Jonáš dole dělal blbého, že tam nemám, co dělat.  Táta dorazil a konečně se vymáčkl, že to je vzduchovka. No, proč ne. Taky už jsem vlastně nevěděla, co chtít. Nakonec jsem měla z dárku velikou radost. Střelba mi kupodivu šla a měla jsem možnost zabít i švába!!! Takže vlastně docela švanda a až na tu nepříjemnost s Butchem to byly pěkné narozeniny.

Uplynulo dalších 6 let… Táta trval na tom, že si mě chce pořádně prohlédnout jestli jsem v pohodě, připadá mi, že to trošku přehání. Pak mi sdělil, co mě čeká, je mi 16 let a musím splnit jako všichni z Vaultu 101 nějaký test. Abych řekla pravdu, tak jsem se chtěla vymluvit, protože jsem na to fakt neměla náladu, ale nechtěla jsem otce nějak urazit. Ani nevím proč, ale využila jsem tuhle situaci a zeptala se otce opět na matku, najednou jsem si uvědomila, že vlastně nevím vesměs nic. Asi na to nebyla ta pravá chvíle, ale zkrátka jsem se vyptala na pár podrobností. Viděla jsem tátu trošku nazlobeného, a tak jsem raději vyrazila udělat ten test. Cestou jsem potkala toho blba Butche a ten jeho “gang”. Obtěžovali Amatu! Po prokecu jsem zjistila, že Butche následujou jako Adolfa, chtěla jsem jím říct, že kdyby řekl, aby si strčili… Dost mě to namíchlo, Amata je přece moje nej kámoška a takhle to nenechám. Chtěla jsem to s Butchem nejdřív vyřešit po dobrém, ale když jsem zjistila, že to nemá cenu, rozhodla jsem se, že mu dám přes hubu – konečně! Divila jsem se, nebo to spíš byl důkaz jeho slabosti?… Že mi údery neopětoval a Amatu nechal být. Nesnáším ho, aaargh. Zlomila jsem mu žebro a musel se jít stavit k tátovi, takže si na mě dávejte pozor. Pak jsme společně s Amatou vyrazili za Brotchem kvůli testu. Test mi připadal poněkud infantilní a spíše jsem se tomu všemu zasmála, ale brala jsem to vážně, nechci přece zklamat otce. Nesrala jsem se s tím a šla to odevzdat, jenže už mě někdo předběhl, no aspoň jsem si vyslechla, co budou. Připadalo mi to zbytečné, ale s výsledkem jsem docela i souhlasila. Brotch mi řekl, že se nezapřu, že jsem po tátovi. Vyšlo mi, že jsem specialistka na chladné zbraně, léčení a otevírání zámků. Ani jsem nevnímala, co budu vykonávat za funkci a radši to šla sdělit otci.

Uplynuly další 3 roky a mně se zdá o Elvisovi, jak oblečený jako velikonoční zajíc mlátí přes zadek Správce, málem jsem se počůrala. V tom ale hrozivé probuzení, byla jsem v šoku. Přede mnou stála vyděšená Amata, že musím pryč, že po mně jdou, že můj otec je pryč a Jonáš je mrtvý. Nebyla jsem schopná okamžitě reagovat, ale Amatě věřím a bylo to asi fakt vážné. Tak jsem neotálela a řekla jsem, že vypadnu. Byl to vážně šok, myslela jsem si, že to je nějaký vtip… Sebrala jsem rychle věci ze stolu, vybrala lékárničku. A při východu z pokoje jsem zjistila, že se vážně nejedná o vtip. Chtěla mě zadržet stráž, naštěstí ji zaměstnali radioaktivní švábi. Cestou jsem přemýšlela, že se mi hroutí všechno pod rukama. Narazím na Butche, který se najednou chová vůči mně úplně jinak a říká, že jeho matka je v nebezpečí. Nevěděla jsem, co mám dělat a také jsem byla dost opatrná. Co když to na mě jen hraje a chce mě dostat do pasti, vždyť je to Butch, na druhou stranu jeho matka za nic nemůže a nechtěla jsem si jí vzít na svědomí a taky jsem byla v nebezpečí a musela jsem zmizet. Konečně se prokázalo, že je to velký srab. Vyřešila jsem to tak, že jsem mu dala vzduchovku, kterou jsem dostala k narozeninám, ach já hloupá jsem si neuvědomila, že mi to dal otec jako dárek… Ale na druhou stranu mě otec nechal být, a tak mi to bylo v tu chvíli jedno, sebrala jsem se dál a utíkala. Ve Vaultu panoval hrozný povyk, zjistila jsem, že mnoho z mých známých jsou mrtví a já neměla čas se u nich zastavit. Postarala jsem se o pár švábů a poté mě tváří v tvář zaskočila stráž a neměla jsem jak utéct, sebrala jsem svou odvahu a pořádně mířenými ranami baseballovou pálkou do hlavy jsem se na něj vrhla. Doufám, že nezemřel, ale dostal pěknou nálož. Slyším toho parchanta Správce a Amatu, nevěděla jsem, co mám dělat, a tak jsem utíkala dál, Amata si poradí. Byla jsem hrozně dezorientovaná, když v tom před dveřma ke Správci narážím na mrtvolu Jonáše a nalézám vzkaz, co mi tady nechal táta. Mám toho dost, teď jsem pevně rozhodnutá, že musím jít ven, stejně to tu stálo za nic. A táta mi má co říct, nenechám, aby se na mě takhle vybodnul, najdu ho a…

Jdu okamžitě k počítači, zkouším rozluštit heslo, bezúspěšně, prohlížím okolní police. Achjo, jsem fakt hloupá, ale nikdy by mě nenapadlo, že Správce budu mít tak jasné heslo, parchant. Z PC rychle čtu všechny dostupné informace a zjišťuji, že má něco proti otci, až se vrátím, bude taky nutné si toho hodně s ním co vyříkat. Všechno je tak šílené… Otvírám tajný vchod a okamžitě jdu k terminálu. Zjeví se Amata, možná, že k ní cítím něco víc než kamarádství, snažím se jí omluvit za všechno a mám chuť jí dát pusu, ale nestíhám to, protože do toho všeho vniknou stráže. Nechtěla jsem je zabít a zároveň jsem se nechtěla zranit, naštěstí hlavní vrata od vaultu jsou otevřeny a já vyrážím do světa venku. Stráže už mě nenásledují… Najednou na mě dolehne i strach, jsem venku…

To světlo, ta krajina, jsem v šoku a okamžitě se dívám do Pip-boye, abych věděla, jak dál. Celých 19 let… jsem venku, bože! Vidím nějakou hnusnou potvoru, která se ke mě blíží, okamžitě vytahuju pálku a na jednu ránu jde ten mutant k zemi. Jdu dál po cestě, teda aspoň to, co z ní zbylo. Vím, že musím vyrazit do Megatonu, ale nejdřív mě zaujal jeden barák, ve kterém žije nějaká šlapka, byla mi sympatická, a tak jsem jí řekla, že její problém v Megatonu beru na sebe. Jsem stále v šoku, ale jdu dál, jdu do Megatonu. Tati, proč? Co se stalo, o co tady jde, zdá se mi jako bych se vlastně teprve teď narodila…

A servíruju vám další dojmy, tentokrát podané trošku netradičně 😀 a navíc ještě místo toho, abych se učil, jdu tam holt zejtra naslepo. Ale to nikoho nezajímá, takže k věci. Na Fallouta 3 jsem byl pěkně zvědavý už od jeho ohlášení a upřesnění, že na tom bude pracovat Bethesda. Můj pohled na Fallouta 3 bude asi přeci jenom odlišný, protože já jsem s Falloutem vlastně vyrůstal a není den, kdybych neměl chuť to všechno rozjet znova. Dodnes pro mě jsou Fallout 1 a 2 ty nejlepší hry jaké vznikly. Tolik vzpomínek a tak skvělé hry. Na druhou stranu mám zase tu výhodu, že jsem nehrál Oblivion, takže nebudu kvůli podobnosti Bethesdu, respektive Fallout 3, odsuzovat. Hra se snaží, co nejvíc navodit atmosféru předchozích dílů, což se jí zpočátku daří velice dobře. Známé zvuky, známé intro. Bylo jasné, že už prostě tohle starý Fallout nikdy nebude a kvůli nějakému přechodu a dalších věcech bych to ihned neodsuzoval, nebo, že to je přehnaně akční. Rovněž to musí trošku vyzrát a zatím jsem stále na začátku a pro mě je to zatím povedená hra. Je docela složité se k tomu stavět jako Fallout fanda, nebo jako prostě na novou hru. O to mi vlastně ani moc nejde, vždyť i Tactics byla docela povedená věc. Chtělo by se to na to dívat, tak nějak v rovnováze, tak uvidíme. Jenže starý Fallout to není, ale “falloutovské” to pro mě je. A i tak oceňuji, že vůbec něco, co má společného s touhle legendou, vyšlo a určitě musí mít aspoň pár fandů radost z toho, že tenhle systém Vaultu znají a hodně věcí jim připomíná staré dobré časy. Pusťme se do nové hry, kde je začátek pojatý velmi netradičně a originálně. Intro už jsem znal z videí, stejně tak jako začátek života ve Vaultu a vstup do pustiny, ale opět je to rozdíl mezi tím to vidět a prožít. Jak víte, tak váš život začíná narozením a ne jinak je tomu i u Falloutu. Musím říct, že tímhle se vývojáři pěkně strefili a že tohle vás zkrátka musí udržet hrát aspoň chvíli dál. Já jsem hru chtěl jenom nainstalovat a nakonec jsem jí vypínal až po dvou hodinách. Netradičně si tedy vytvoříte postavu a nemusíte se bát, že byste se někde sekli a že byste to pak museli hrát znovu. Totiž před odchodem z Vaultu, budete mít možnost vše změnit, i když já to hrál, tak jak je a nic jsem neměnil. Nejzajímavější prvek a hlavně pro milovníky Sims apod., kde se nejvíc vyřádí, je úprava vašeho xichtíku. Máte hrozně moc možností, jak si vaší postavu upravit, nejvíc mi to připomnělo vytváření postavy v Godfatherovi. Teď nvm, kde bylo možností víc a i když jsem nechtěl, strávil jsem s tím dost času a vytvořil jsem si postavu tak nějak podle představ. Tím to nekončí a ještě se nevrháte do budoucnosti. Možná to jsou zbytečnosti, ale je to zábava a vy se naučíte tímto zajímavým způsobem vše potřebné. Po tomto nastavování se přesunete už k samotnému hraní, kdy je vám rok a vy se naučíte ovládat hru a nastavíte si statistiky. Pak vás čeká 10 let a narozeniny a seznámení s Pip-Boyem. Zkrátka tohle se mi líbí, rozhodně zábavnější než jenom stereotypní nastavení všeho a puštění se do hry, takhle to je aspoň přirozené a originální. A při tom všem poznáváte své kamarády a také vidíte, jak se postavy v průběhu času mění.

Grafika je výborná a určitě nebudete nadávat, stačí se podívat na okolní obrázky. Vault vypadá perfektně, tohle se taky povedlo, protože takhle jsem si to nějak představoval v tomhle rozměru a i když jsem v něm strávil až možná dost času, protože jsem všechno zkoumal apod. Nevadilo by mi, kdyby ten pobyt trval ještě déle. Už v deseti budete mít možnost vyzkoušet si systém VATS, o kterém také určitě něco víte, videí o tom bylo dost a dost. Zkrátka taková náhrada za to, co bylo v původních Falloutech jedna z věcí nejdůležitějších – tahové souboje. Tentokrát jsou souboje normálně real-time s možností přepnout se (jen občas – akční body stále platí) do VATS – tedy do takového jakoby tahového režimu. Když jsem viděl videa, kde se předvádí VATS, bál jsem se, že ovládání bude docela těžkopádné, ale omyl. Používání VATS je jednoduché a zatím i zábavné a ty efekty se mi moc líbí a připomíná mi to i staré dobré souboje v původních Falloutech. Po tom se přesunete do let, kdy je vám 16 a čeká vás test, opět součást nastavování statistik v originálním pojetí. Už budete muset taky dobře rozhodovat a taky vám to ovlivní karmu, čeká vás tedy rozhodnutí jestli svou kamarádku necháte napospas Butchovi anebo ne. Tím se dostáváme k dialogům, které nejsou tak propracované jako v původních Falloutech, tady spíš narážím na něco jiného a asi na první mínusy této hry – chybí mi takový ten “falloutovský” humor a taky jsem se dozvěděl, že dialogy nemají moc vliv na hru, což mi docela vadí. Uvidíme dál, ještě nehodlám odsuzovat. Všechno se ovládá dobře a brzy se do toho vžijete a když jsem dělal test, připadal jsem si jako bych tam opravdu seděl a konečně se pořádně vžil do hry. Nad testem jsem přemýšlel a nechtěl jsem něco měnit, holt při prvním hraní to hraju tak nějak podle sebe, teda doufám, že hru dohraju a že to nebude jen jednou jako u původních Falloutech. Takže jsem test neměnil jako vlastně nic, co mi vyšlo a nechal jsem tomu všemu volný průběh. No a po testu už se vrháte pořádně do hry, už to není tutorial, příběh může začít. Je vám 19 a je čas vyrazit ven. Příběh zní zajímavě, doufám, že bude i nadále a aspoň se bude blížit starým Falloutům. Některé postavy už jsem si zamiloval. No, takže jsem vyrazil ven z Vaultu a už nevím nic, rozhodně budu pokračovat. Venku pocítíte holt, že to je úplně jiná atmosféra a bude jen na vás, jak moc do hry vniknete. Já se zatím snažím, hra mě ještě úplně nedostala, i když už přišly nějaké chvíle. Dost lidí si stěžuje na bugy, se kterými jsem ještě neměl tu čest. No, už bych si měl přečíst něco jiného, tak to uťafnu. A doporučení pro vás? Pro zarputilé fandy je to už nutné si zahrát z toho důvodu, aby zjistili jestli nadávají oprávněně, pro fandy Oblivionu to může být taktéž zajímavé a pro ty, co neměli tu čest ani s Falloutem a ani s Oblivionem, tak bych neváhal vůbec. Zajímají mě pohledy hráčů, kteří vůbec původní Fallout neznají, jak se k této hře budou stavět. Vím, že Bethesda to už měla těžké ze začátku jestli to udělat jen pro fandy a nebo i pro ty, co nemají s tím zkušenosti. Zvolili asi něco mezi, teď už jenom vědět, jestli zvolili vážně dobře.

Podobné posty:

Half-Life 2: Episode Two dojmy narychlo Broken Sword a ti druzí Tomb Raider: Underworld