Nikdy by mě nenapadlo, že se budu u střílečky bát. Maximálně tak z důvodu toho, aby hra náhodou nespadla v nejdůležitějším momentě anebo bych se bál, abych nerozmlátil monitor z toho, jak mě dotyčná hra nas*ala. Hoši z Monolith si řekli, co kdybychom to zkusili a uvidíme. Jak to dopadlo, víme velice dobře. F.E.A.R. je vlastně střílečka jako každá jiná, chodíte a masakrujete vše, co se hýbe. Je to ale zpracováno s naprostou precizností a schválně jsem vynechal slovo obyčejná střílečka, protože to F.E.A.R. rozhodně není. Monolith to zkrátka zvládli a přinesli očekávaný svěží vítr do stereotypu upadajícího žánru first person stříleček. Do té doby se samozřejmě našly kousky na poli FPS, které byly zábavné, ale zkrátka chybělo jim to, co má F.E.A.R.. F.E.A.R. zabodoval se spoustou věcí – zaměřil se na vyspělejší hráče, což znamenalo nebrání si servítek, co se týče zabíjení a ve stylu např. Soldier of Fortune můžete „trhat“ protivníkům končetiny a krví se opravdu nešetří a navíc krev konečně vypadá jako krev. K tomu přidali bullet time, zajímavou hororovou atmosféru a dokořenili to Almou.

No, to vidim, že seš mrtvej...

No, to vidim, že seš mrtvej...

Že nevíte, co to je Alma? Myslím si, že těžko se někdo takový najde, ale když už… tak Alma je taková zvláštní holčička, když to vezmu co nejvíc stroze. Hned na začátek si musíte říct sami pro sebe, jak hru chcete hrát a z toho se také bude odvíjet váš dojem ze hry. Určitě se vám hra nebude tolik líbit, pokud ji budete hrát přes den a jen chodit a střílet bez odposlechu informací z telefonů a dalších přístrojů, které vám osvětlují příběh hry, a to navíc budete hrát ještě s pořádně nastavenou světlostí, abyste viděli něco jiného než tmu. Neznamená to okamžitě, že byste se nebavili, ale určitě nebudete prožívat několik orgasmů. Pokud si chcete ale jako snad většina hráčů hru užít, nezbývá vám si počkat až se setmí a v domě nastane klid. Vy se zavřete v pokoji a pokud možno si nasadíte sluchátka, můžete otevřít i okno (ne pokud bude venku -5°). Se světlostí to nepřehánějte, protože tahle hra se hraje ve tmě a navíc pak byste ani nevyužívali tlačítko „X“, pod kterém se defatultně skrývá baterka, kterou mi věřte budete používat často. Pohrajte si ještě s nastavením a vrhněte se do hry.

Slow motion je vážně ZÁŽITEK!

Slow motion je vážně ZÁŽITEK!

Hra vypadá fantasticky a temná atmosféra čiší na každém kroku, už při průběhu prvního levelu si začnete uvědomovat s jakou hrou máte tu čest. Tohle všechno jmenované je sice super, ale to hlavní na hře je, že je to zkrátka zábava s málo rušivými elementy, protože je vidět, že si na hře dali vývojáři záležet a nejvíc cením, že zkrátka se to příjemně hraje a všechno tak nějak klape, tak jak má. Všechno je vyvedené když ne k dokonalosti, tak k bravurnosti. Skvěle to odsýpá a vy se dobře bavíte bez zbytečně frustrujících momentů. Není si prostě moc na co stěžovat.

Vraťme se k příběhu, ze kterého mi věřte, ani na konci nebudete moc moudří, ale to není zápor hry. F.E.A.R. moc neboduje na příběhovém poli, na to tu máme atmosféru, ale je příjemné, že tu nějaký je a není hloupý. Naopak vás bude bavit se dozvídat více podrobností o příběhu prostřednictvím telefonních záznamníků, laptopů apod. F.E.A.R. vám dává totiž volbu, jestli chcete vědět víc a nenutí vás do sledování cutscén. Což je příjemná volba. Ty, co to nezajímá anebo třeba nerozumí anglicky, se zkrátka těmto přístrojům vyhnou, nic jim vesměs neujde, ale je to škoda, protože to přispívá k dokonalé atmosféře a kdo by nechtěl vědět, co to ta Alma je a kdo je za to zodpovědný. Máme tu zkrátka jednu zlou korporaci, kde se něco pos*alo. Máme tu psychouše s nadpřirozenými schopnostmi Paxtona Fettela a armádu supervojáků a vzhledem k tomu, že dělají bordel, je na čase, aby se o ně někdo postaral. Což mi věřte, že nebude legrace a navíc na ty nejdůležitější momenty budete stejně samotní, takže vám by ti pohlavárové mohli líbat p*del. I když jste členem speciální jednotky F.E.A.R., což znamená First Encounter Assault Recon (tady si tvůrci trochu pohráli a velice dobře, protože když tuhle věc zredukujete na první písmena v těchto 4 slovech vyjde vám slovo fear a i angličtí analfabeti vědí, že fear znamená strach) a máte nabušenou výbavu, neznamená, že byste to měli nějak lehčí, protože, jak už víte, proti vám stojí armáda supervojáků s šílencem v čele a to vynecháváme jednu malou holčičku. Víc moc nechci prozrazovat. Na konci to všechno vyplývá na povrch a určitě si ending hry užijete. Rozhodně nečekejte, že se na konci Alma změní v princeznu, která byla zakletá zlou čarodějníci a budete spolu žít až do smrti, tohle už nejde i z jednoho důvodu, který také nebudu vyzrazovat.

Já ti řikal, že se do mě nemáš s*át

Já ti řikal, že se do mě nemáš s*át

Ve hře na vás čeká 11 intervalů, což vlastně znamená mise a k tomu všemu jsou některé intervaly i rozděleny na několik podmisí. Bohužel ani to nezabrání tomu, že hru můžete v klidu dohrát za 2-3 večery a to bez výraznějšího pospíchání. Ale nemusí to být nutně na škodu, protože hra vás celou to dobu baví a vy ji budete chtít dohrát. Hra je zaměřena spíše na procházení interiérů a na exteriéry narazíte opravdu zřídka a ani se o nich jako o exteriérech nedá mluvit. Většinu času budete procházet v továrnách a v kancelářích moderních budov a to rozhodně ne za denního světla a tady narážíme na jeden z mála mínusů této hry. Prostředí si na tom sice vede fantasticky s atmosférou, ale zkrátka je stereotypní, což vám tedy hra vynahrazuje efektními boji a hrátky s „realitou“, ale nezaškodilo by trošku změnit prostředí.

Tak tenhle parchant zjel

Tak tenhle parchant zjel

Už na začátku jsme zmínili, že se jedná o hororovou věc a jak vás tedy donutí hra bát se? Možná se tomu vysmějete, že byste se u hry mohli skutečně bát, ale věřte mi, že to jde. Ano, měli jsme tu kousky jako Silent Hill, AvP, ale tam je to taky trošku o něčem jiném. I nebojsové si užijou a aspoň jednou se leknout musí. I já, kterého jen tak nějaký horor nerozhodí a z pohledu na krev nezvracím (kdybyste věděli o chobotničkách…), tak se mi stalo, že se mi rozpumpovalo srdce a ne jen jednou a opravdu jsem se lekl – bál se. A tohle si taky na hře ohromně cením, protože to se opravdu žádné jiné hře u mě doposud nepovedlo. Rozhodně to ale není takový extrém, že si nase*ete do gatí, tak někdo může, to nepopírám. Takže pokud se třeba jenom bojíte kvůli tomu hru spustit, tak už se dále nebojte a jděte do toho a to to klidně i hrajte večer. Hrá vás většinou nevyděsí připravenými momenty děsu, ale spíše tím, že zkrátka někdy nebudete něco čekat. Protože takové ty hororové předěly jsou spíše nechutné, než děsivé. Vyděsila mě i třeba taková blbost, že jsem shodil ze stolu krabici, zkrátka v určitých vypjatých situací, kdy je klid a najednou tohle, se vážně leknete. Pak tu jsou takoví nepříjemní nepřátelé, kteří vám mizí před očima a najednou se před vámi v nečekanou chvíli znovu objeví, což je opravdu husí kůži nahánějící. V tu chvíli mi opravdu naskočil tep a já slepě střílel kolem sebe, aby ta dotyčná potvora šla ode mě.  Nebudete se konstantně bát, ale mráz na zádech jen tak nesetřesete.

Chudák Pete, upadla mu hlavička :(

Chudák Pete, upadla mu hlavička 🙁

Se hrou si poradil dobrý scénarista, protože nenahodil hororové momenty prvoplánově, ale dal si záležet v jakých situací je využít. Vezměte si, že si jen tak střílíte a najednou záblesk a vy se objevujete v nemocniční chodbě, za vámi stín a před vámi Alma. Jdete za ní a najednou opět záblesk a jste ponoření po uši v krvavé lázni a hrnou se na vás nějaké potvory, střílíte a najednou se objevíte v době, kdy vás zachytil první záblesk a kolem máte rozstřílené zdi z vašeho chvilkového běsu. Byl to jen sen, představa? Nebo si to trádujete úzkými továrními chodbami a najednou se před vámi projde Almička, někdy je to vážně nečekané. Nápad se zlou holčičkou se povedl na výbornou, to už víme díky filmu Kruh (jukněte na mini odstaveček) a věřte mi, že Alma je opravdu děsivá holka a určitě bude sloužit jako dobrý odstrašující příklad pro pedofily a nejenom pro ně. Člověk se pak bojí, když jde k večeru domů a jde před ním osmiletá holčička v červených šatičkách, stát se mi to, tak zalezu do nejbližšího chroští a zahrabu se do země a počkám do rána.Věřte i tomu, že pokud si budete opravdu atmosféru vychutnávat, tak se možná budete i bát jít vymočit.

Pěknej výhled, ale já bych radši něco sežral... Pes jitrničku sežral lalala

Pěknej výhled, ale já bych radši něco sežral... Pes jitrničku sežral lalala

Hlavní ale je to, že to je střílečka, a tak budeme střílet. Do hry byl přidán oblíbený bullet time, zde nazvaný slow motion (dále budu uvádět v recenzi jako slow mo), který ale skvěle zlepšuje hratelnost a je famózně zpracován a zabíjet vás prostě bude bavit. A navíc byste se bez něho ani jen tak neobešli, protože AI není hloupá a já v situacích, kdy zrovna nebyl indikátor zpomalování času nejplnější jsem padal často mrtev k zemi. Nepřátelé mezi sebou komunikují, snaží se krýt a kooperují a mají i přesnou mušku. A ano, zpomalování času nemůžete používat pořád, to by to bylo moc snadné, postupem času se doplňuje. Nejlepší je vidět slow mo v praxi, hra se přizpůsobuje zpomalování režimu a přináší se sebou i další řadu grafických efektů, kulky sviští, krev tryská a vy v extázi kosíte ty parchanty hlava, nehlava. A pokud se vám přiblíží ke xichtu, můžete jim dát i ránu pažbou zbraně a nebo je pořádně nakopnout do řitě, ani nevíte, jak je to ku*evsky zábavné a vy chcete těch mrtvol víc a víc. Ne, nejsem masochista, jen chci prostě naznačit, že zabíjení ve F.E.A.R. je opravdu dovedeno k dokonalosti, zde se nebojím to slovo použít. A navíc je to konečně i reálné i tak, že krev opravdu lítá z těla ven a když máte nějakou tu nabušenější hračku, tak se může stát i že dotyčnému vojákovi upadne hlavička, nožička anebo tělíčko bude na dva kousíčky, ne vážně to není hra pro děti. A nic vás neomlouvá, že tam je taky malá holčička, prostě ruce pryč, haranti!

Nechci vědět, co mě čeká za rohem

Kromě supervojáků narazíte i na zranitelnější policisty, roboty, supervojáky s lepším brněním, které jsem fakt nesnášel víc než samotné roboty, protože toho opravdu vydrží hodně. A tím se dostáváme i na zbraně, mou nejoblíbenější byl kulomet, do kterého se zkrátka často našli náboje a jako druhá oblíbená zbraň byl částicový kanón ne nepodobný např. railgunu z Quaka a to s perfektním efektem, protože touhle bouchačkou uškvařujete protivníky, že z nich zbyde jenom kostra a to na jednu ráno a to je bomba! Sice to neplatí na všechny, ale na většinu ano. Horší je, když tuhle zbraň mají v rukou nepřátelé. Sice vydržíte víc než jednu ránu, ale zase nepočítejte že budete stát jako tvrdý Y a zahřívat se střelbou z kanónu. Pak tu máte klasiku jako je pistole (můžete mít i dvě), brokovnice, samopal, raketomet, sniperka. Jako zvláštní lahůdky se dají označit průrazný kanón, který dělá tu neřest s oddělováním končetin s grácií, ale zase do toho nejsou náboje. A ještě je tu penetrator, což si představte třeba jako kolíkomet z Painkillera. Nechybí ani granáty a miny, miny jsem vůbec nepoužil, protože se mi to nějak nepovedlo, měl jsem jenom v ruce nějaký mačkátko a miny nikde, s granáty je to lepší, kór ve slow mo je to lahoda – dělá to takovou tu vlnu a navíc pokud spadne vojáčkovi do kalhot, rozprskne se po celé místnosti a je vymalováno a to opravdu doslova. A to nemluvím o bumerangu, nepřítel k vám hodí granát a vy mu ho ve slow mo dáte před pusinku a udělá to bum a zase je co uklízet. Tam, kdy začne neznámé rušení ve vašem intercomu (což je takový to dorozumívátko s týmem), tak se krev objevuje vlastně bez nějakého velkého přičinění. Protože zkrátka Alma je zlobivé děvče a snaží se vám vyrovnat v objemu prolité krve.

Ale ano, je to F.E.A.R.

Většinu doby se sice budete setkávat s nepřáteli a Almou, ale čekají vás i postavy, se kterými si budete dokonce moci promluvit a hlavně není možné je zabít. Sice je jich málo, ale je to příjemné zpestření. Tlusté prase Norton Mapes, sexy dračice Alice, kámoši z týmu a další a samozřejmě nezapomínáme na Fettela. I když je hra vážně hororová, tak aby těch infarktových případů bylo míň, nezapomíná se ani na humor a ten je taky trefně přidaný a hlavně není ani na první pohled možná znatelný, ale až za rohem se vlastně usmějete, příkladem už je zmiňované prase. Budete se divit, ale hra nezapomněla ani na bonusy, no zase nešla takovou cestou, aby zde rozmístila zlaté sošky z Tomb Raidera, jedná se boostery, které vám zvyšují vaše body zdraví a také prodlužují intenzitu slow motionu a vyplatí se je sbírat! V posledních intervalech vám příjdou více než vhod, ale pozor jsou to bonusy a proto o ně nezakopnete, ale musíte zapojit intuici a hledat.

What the f*ck? se ptáš a vzápětí umíráš

What the f*ck? se ptáš a vzápětí umíráš

Dostáváme se ke grafice, která také hodně velkou mírou přidává na atmosféře hry. Hra vyšla ke konci roku 2005 a byla pěkně hw náročná, ovšem doba šla dál a dnes není problém hru rozehrát ve vysokém rozlišení s vynikající plynulostí a na maximální detaily společně s hračkami jako je AA a další. A myslím si, že i na poli grafickém má stále hodně, co nabídnout. Protože i v současné době byste ani nemuseli poznat, že už je to pár let stará hra. Některé současné budgetovky by jistě trumfla. O efektních (ne přeefektovaných) věcech ve slow mo jsme si už řekli. I když se vlastně prodíráte stereotypním prostředí a tím pádem vám z toho plyne, že proč je ta hra tak náročná, tak je to také tím, že hra má cit pro detail. Důležité jsou také hrátky se světlem a stíny, např. když to brokovnicí napálíte do lampy, lampa se začne samozřejmě pohupovat a také světlo začne vrhat, tak jak se lampa hýbe, v současné době věc běžná, v době releasu dechberoucí novinka, velká míra zásluh patří enginu Lithtech ve verzi Jupiter EX, který F.E.A.R. pohání, dokonce zahrnuje i hrátky s fyzikou pomocí Havok. Stačí se podívat na okolní screeny, které vám toho vypoví nejvíce. Ovšem to nejlepší na F.E.A.R.u je ale krev, krev a ještě jednou krev!

Tak tohle jste nečekali

Tak tohle jste nečekali

A samozřejmě důležitá role patří i zvukům a hudbě, hudba zahraje jen občas, ale také jako vše – sedí do hry a je perfektní. A zvuky to je také kapitola sama o sobě, bez nich by atmosféra dost utrpěla, protože si zkuste hrát se sluchátkama za úplňku – pecka! Nejvíce oceníte takové ty zvuky, o kterých nevíte, co vlastně jsou, je to pláč nebo podivný zvuk lynoucí se z ventilátoru?

Alice, copak to tady máš...

Hratelnost je na výši, znovu se do toho asi ihned nepustíte, ale po celou dobu hraní si budete užívat, hra je sice dost lineární, ale jak už jsem to psal jinde. U stříleček je to zkrátka dobrá volba, zabrání se tím frustrujícím momentům, sice se nesmí zacházet do takových extrémů jako jsou neviditelné bariéry apod. Ale F.E.A.R. i tady exceluje. Zároveň to ale neznamená, že byste nenarazili aspoň na jeden trošku menší zákys, já jsem tedy narazil. I když jsem po většinu času strávené ve hře vždy věděl, kam jít a kde se teď otevřely dveře a kde je ta skrytá ventilační chodba, narazil jsem i na to, že jsem si chvíli nevěděl rady. A pozor! Hra má pro vás připravené i překvapení např. v podobě toho, že se ujmete ovládání věžičky a budete kosit nepřátelé aniž byste přišli k újmě. Většinou stačí se jen kousek vrátit a najednou zjistíte, že se vám otevřeli dveře apod. Zapomněl jsem ještě zmínit, jak se hrou prodíráte. Nejste nesmrtelní a v klidu se povede umřít, hra řeší frustraci dobře rozestavěnými checkpointy a tlačítko quick save také máte pořád po ruce.

V čem tkví síla F.E.A.R.u je jasná, je to zkrátka vymazlená střílečka, jak po stránce grafické, hratelnostní, tak i zvukové a hlavně s dechberoucí atmosférou a konečně to není jen jedna střílečka z mnoha. Zkrátka ten nápad a realizace. Hlavně je to zábava to hrát a musím pochválit i ending, který se mi zkrátka líbil a pěkně jsem byl taky spocenej na konci, dalo mi to zabrat, spíš než z akce, tak z Almy. I F.E.A.R. ale musí mít zákonitě nějaké zápory, které nejsou nikterak velké a nekazí výsledný zážitek. Zamrzí nízká variabilita misí, sice vám to nestihne urputně vadit, ale zkrátka jednotvárné to prostředí je. Neurazil bych se, kdyby to byl větší horor, protože ono zase tak moc často se s Almou setkávat nebude, což můžete odvětit, že tak to je lepší, ale zkrátka aspoň o trochu bych přidal a rozmístil ji na místech, které k tomu přímo vybízí. Někomu může vadit i délka, ale vlastně proč – aspoň jistota, že to dohrajete. Také se mi stalo, že hra mi asi 3x nějakým záhadným způsobem spadla, ale což může být pouze můj problém. Jednou to bylo s hláškou „invalid game assets“ a podruhé se zkrátka hra poroučela při nahrání checkpointu do windows, navíc hra není optimalizovaná pro vyšší rozlišení, ale i tak jsem celou hru prošel s rozlišením 1680×1050 až do konce a v klidu. Jako zápor beru, že hlavní hrdina za celou dobu hry nepronese ani slovo, něco ve stylu Gordona z HL, myslím si, že by to hře prospělo a nebylo na škodu.

ukázka brífingu

ukázka brífingu

Pojďme si to tedy shrnout. F.E.A.R. je vymazlená věc dělaná s citem, s perfektním nápadem, realizací a vesměs ani nemá výraznější vady na kráse. Díky této hře se vytvořila početná fanouškovská základna a úspěch hry byl podtržen dvěma datadisky Extraction Point a Perseus Mandate a nedávno spatřilo světlo světa i pokračování. Hru bych doporučil s oběma vztyčenými palci, protože to je zážitek, který si zaslouží vaší pozornost. I když třeba v této době hrajete druhý díl, neuděláte špatně, když se budete věnovat i prvnímu dílu. Ten má v dnešní době také hodně co nabídnout a vypadá úchvatně. Možná, že to hra není pro každého, vždycky se někdo najde komu se nebude líbit. Ale slovo má většina a většině se F.E.A.R. líbil. Alma je již legendární postavička a pokud jsem vás ani teď nepřesvědčil, tak už nevím. Ale většina už stahuje žaluzie a instaluje ;).

BONUSY

Who is Alma?

Hrdinka hry F.E.A.R. a děsivá postava hororových povídek pro malé pařánky, to je Alma. O Almě nesmím vyzradit mnoho, protože je součástí příběhu a kdo ví, co nám o ní bude známo ve dvojce, takže ani já se nechci připravit o překvapení. Alma je taková zvláštní holčička, kolem které se dějí zvláštní věci a libuje si v negativních emocích. Ať už je tato postava záporná, jak chcete, musíte trošku přimhouřit oko, protože si asi nikdo nedokáže představit jaké zlo ji potkalo a ona zkrátka nebude mít klid, dokud bude existovat Armacham Technology Corporation. Je nějak spjatá s naším hlavním hrdinou, je jí osm let a díky konci hry se dozvíte i její příjmení. Má nadpřirozené schopnosti a pokud se ji nedokážete ubránit, nebo nebudete dělat to, co chce, tak za to zaplatíte smrtí. Co nám ještě Alma připraví a čeho se ještě musíme bát? Pokud chcete vědět více, jukněte SEM a pokud chcete vědět, jak vypadá Alma v reálu, tak klikněte SEM. S tímto nápadem nasadit do hororu malou holčičku přišli už v roce 1998 v Japonsku v hororu Kruh. Tento fenomén se ale prosadil více po uvedení remaku, ve kterém hlavní roli ztvárnila Naomi Watts. Vysokou podobnost Almy se Samarou už můžete vidět ZDE. Jinak pokud vás fenomén F.E.A.R.u nepustil a neviděli jste film Kruh, tak je to pro vás jasná volba. Upozorňuji, že je dobré hlavně vidět první díl (viděl jsem jen remake), druhý díl už je odpad.

Monolith Productions

Monolith byl založen roku 1994 a nachází se v Kirklandu, ve Washingtonu – USA. Kromě her jsou také zodpovědní za engine Lithtech, který pohání i F.E.A.R.. Kromě série F.E.A.R. mají na svém kontě hitovky jako stařičkou sérii Blood, špionskou akci No One Lives Forever, Condemned nebo Aliens versus Predator 2.

F.E.A.R. Director’s Edition

Dnes si už můžete F.E.A.R. pořídit v několika verzích, třeba i společně s oba datadisky Perseus Mandate a Extraction Point. Existuje i DE, která kromě samotné hry obsahuje komix spojený s F.E.A.R.em od společnosti Dark Horse a na DVD dokument o making of hry, prequel ke hře ve formě videa, na které jsem tu už uváděl i odkaz, takže ještě jednou ZDE, stojí za to. Dále také rozsáhlý komentář ke hře od tvůrců F.E.A.R. a na závěr zábavné machinima video P.A.N.I.C.S.

LORDHELL.CZ uděluje: 89%

Seknul jsem se?

  • GameRankings.com – 88,66%
  • Level – 9/10
  • Score – 90%

F.E.A.R. v pohybu

[wpyt_profile2]963sfRhoITQ[/wpyt_profile2]

F.E.A.R.

Výrobce: Monolith Productions
Vydavatel: Vivendi
Rok: 2005
Žánr: FPS
Multiplayer: Ano
HW nároky: CPU 3 GHz, 1024 MB RAM, 256 MB 3D karta
Podobné hry: F.E.A.R. 2, Max Payne, Painkiller, Silent Hill
Verdikt: Precizně vyvedená střílečka, která vnesla svěží vítr do žánru stříleček z pohledu první osoby a už teď se dá považovat za legendu na poli FPS.

Klady
atmosféra, Alma, krev, grafika, vyladěnost, zvuky, hudba, slušná AI, slow motion, zabíjení

Zápory
stereotypní prostředí, hrdina nemluví, mohl to být ještě větší horor

KOUPĚ HRY
WIKIA
OFIC. STRÁNKY