Původně jsem chtěl tuhle recenzi začít úplně jinak, ale… je mi hrozná zima, měl jsem při hraní otevřené okno a řeknu vám, že léto je tedy zřejmě v tahu. Což souvisí s tím, že ani ze hry mi nebylo moc teplo. Zeptám se vás, na několik otázek (nemusíte na ně odpovídat). Kolik her jste dohráli v den, co vyšly? Já upřímně vážně jen ty od Telltale… a to samozřejmě každý ví proč… Nedá se vyhnout spoilerům a nedočkavost vám to ani nedovolí. Počítejte avšak s tím, že jsou zřejmě rozbité výsledkové listiny a achievementy. To byla rychlost, co? Takhle po měsíci by to do nás měli Telltale chrlit, samozřejmě s ohledem ke kvalitě, která je naštěstí, jak je vidno, v pořádku.

Teď se trošku zapřete a povězte mi, zda vás někdy nějaká hra dojala k pláči, ale ne k tomu, že byste plakali vztekem, nebo tím, že ta hra je tak stupidní? Mockrát zřejmě ne… Já jsem zjetej, takže si to můžu dovolit, ale skutečně se mi to stalo. Jasné, že to nebyl řev, třeba jen jemné slzení oka… Pro mě to byl často důkaz toho, že ať už to byl film nebo cokoliv jiného, že se jedná o tak silný zážitek, který si ode mě odnese hodnocení nejvyšší.

Poněvadž hodnotit třeba i TWD jako hru, je velice kontraproduktivní. Jako „hra“ vám totiž nemá moc, co nabídnout. Jedete pořád v kuse a třeba i možnost se projít po okolí, podívat se na nějaké věci jako v normální adventuře a prokecnout pár lidí, je čím dál tím v TWD vzácnější. Ne, že by to bylo špatně, možná nás to pak nutí se více fixovat na děj, ale je to možná jedna z věcí, které bych TWD vytknul. Stejně tak jsem nepochopil inventář, který je fakt úplně zbytečný.

Je to ale DOJEM, který nedokázala pro mě zatím napodobit žádná jiná hra. Možná je dojem špatné slovo, hodně lidí říkalo, že to nejde, aby ve vás hra vyvolala emoce, že jsou hry jenom pro zábavu, že hry nejsou v žádném případě umění, to už tu bylo mockrát. Vždyť tohle jsme si řekli už i MINULE.

Pro mě třeba umění některé hry jsou a nemusí to být záležitost ve stylu The Void, Journey apod. Jasně, že tuhle hru si asi víckrát nezahraju… že její specifičnost je těžko opakovaně uchopitelná, ale já prostě mám problém této hře něco vytknout. Není bezchybná, to ani zdaleka, ale ty „dvě hoďky“ mi prostě daly něco, co se mi často nedostává a to zkrátka stačí pro to, abyste si i za pár let na Clem vzpomněli.

V poslední epizodě vás čeká jedno z nejproblémovitějších rozhodnutí a to beru v úvahu i konec první sezóny. Ještě doteď si vyčítám a zároveň pořád zkoumám to, co jsem udělal já. Původně jsem ani nechtěl, ale něco mi říkalo, že to, co udělám, je správné. Ježiši, vždyť je to jenom hra – a vidíte, to je právě to „právě“. Dá se vlastně tu situaci celkem logicky rozluštit, ale to nejlepší  je, že se nad tím pozastavíte a že objevíte tu neviditelnou krásu toho, že jste to Vy a ne nějaká naprogramovaná postavička. Je proto jednoduchý výraz – vžití se do postavy. Kolikrát se to ve hrách řešilo a kolikrát se to nepovedlo. Mně fakt bylo často jedno v jiných hrách jestli jako ten a ten chcípne, to se ještě musí vývojáři naučit. Pokud tedy chtějí pořád tvořit hry, které jsou pro dospělejší publikum a zahodí ten omyl, že dospělá hra = gore & sex.

Celkové dojmy se, ale netočí jenom kvůli konci, bylo to jako na houpačce. Chvíle, co jste si říkali, že to je pohoda a najednou se zase všechno zvrtlo tak, že jste se ani nestačili vzpamatovat a najednou další rána. TWD má zkrátka sílu, protože ukazuje to, co má a ta filozofie se úspěšně přenáší, jak do seriálu, tak i do hry.

Závěrem snad schází jen si povzdechnout nad tím, kdy se zase s Clem nebo s někým jiným?… opět uvidíme. Já už se nemůžu dočkat a podotýkám, že tohle je správná cesta, jak jít dál… Telltale, tell us another tale, pleaaase!!! A málem bych zapomněl, že vás čeká i jedno nostalgické překvapení!

The Walking Dead - Clementine