West End Girls - Goes Petshopping | L-HELL

S dnešní hudbou je to těžké, hlavně, co se týče originality, pro kterou většinou musíte ujít dlouhé kroky, abyste se jí dočkali. Protože všechno už bylo vesměs vymyšleno. Většinou ji najdete u opravdu netradičních žánrů, které většina lidí nebude ani tolerovat. Větší mainstream poslouchá, a současná populární rádia vám pouští, muziku, která se z větší části týká různých remixů, reedicí, reworků starých hitů. Někdy to není na škodu, protože je dobré slyšet jednu písničku od několika autorů, ale je pravda, že tím originalita trpí. Navíc dotyční nemusí mít problémy s náročným vymýšlením textů a pojetím melodičnosti, jen tak maximálně s autorskými právy. Jeden příklad za všechny, jak se k tomu dá taky postavit je třeba profláklý Call on Me od Erica Prydze, při tom vzal jenom tak malou část z Valerie od Steveho Winwooda a jaký to byl hit a kdo si z těch všech, co to poslouchali vzpomněli na Winwooda? Většinou se ani neskládají nové písničky od jistých autorů ze starých hitů, dochází i ke sprostým krádežím méně známých písniček. Na druhou stranu se stává i takové příjemné věci jako, že je lepší remake než originál. Řada hudebních žánrů už vlastně prakticky nemá, co nabídnout, protože všechno už bylo vymyšleno, existuje v tomto stylu několik konkurentů a na vás je jenom si z nich vybrat. Proto jsou pořád tak populární 80. a 90. léta, kdy podle mě hudba zažívala ty nejlepší časy a stále se objevovaly nové a nové subžánry a odlišné pojetí muziky. A těch hitovek, které se poslouchají dodnes! V současné době z mainstreamu neposlouchám na výjimky trance hudby vesměs nic a taky jsem jeden z těch, co má nejradši právě hudbu z těchto dob. Hudba je moje největší láska a nepohrdnu žádnou hudbou, která mi má co říct. Originalitu nacházím hlavně v temných archivech hudebního žánru, anebo trancu. Což je možná podivné, protože, když se takhle podíváte na trance, tak už je to taky lehce vyčpělé. Máme tu už vzniklé subžánry jako psytrance, vocal trance, dark trance, uplifting trance… ale to hlavní se nemění. Jenže tady se člověk musí podívat víc do hloubky. Trance je podle mě jeden z mála hudebních žánrů, se kterým se dá pořád dobře pracovat. Výborné je, že na tuhle hudbu nemusíte mít kapelu a stejně to skvěle zní a dokáže to napodobit i skutečné nástroje, anebo naopak vytvořit zvuky, které jste dosud neslyšeli. Když někdo nemá přehled a neposlouchá trance často, tak to pro něho žádnou melodičnost mít nebude. Tak jako to je všude, čím víc posloucháte nějaký žánr, tím víc a víc se vám líbí, tím víc dokážete rozeznat ty dobré a špatné songy. Vytvoříte si vztah k této hudbě a určíte si osobní preferovaný styl v tomto žánru, který se vám líbí. Já hodně holduju upliftingu a někdy mě song zaujme hned napoprvé, někdy třeba až po desátém poslechu a některé melodie bych dokázal poslouchat pořád. Hudba je zkrátka kouzelná věc, která nejen dokáže vybít váš vztek, dokáže vás potěšit, některé songy vám dokonce navodí i mráz na zádech, nebo dokonce mě i pár songů dovedlo k pláči. Hudba se možná nezdá, ale je to velice silné médium a být bez hudby je jako být bez života. Buďme rádi, že máme tolik hudebních žánrů, tolik možností si vybrat… Já se z toho…, co tohle má tady dělat v recenzi, co? Tohle je spíš na nějaké téma, ale mně to prostě nedalo. Po delší době se podíváme na jednu hudební recenzi.

My tu máme ale podobný případ, co jsem popisoval a to dívčí duo ze Švédska s názvem West End Girls, což hudebním znalcům okamžitě řekne Pet Shop Boys. A řekne správně, WEG jsou právě ti, kteří si vybrali známé hity od PSB a ty se rozhodli zmodernizovat. Což tedy samozřejmě nikdo odsuzovat nebude, pokud to dostatečně nepošpiní. Ono to má vlastně i třeba dobrý vliv na to, že někdo si s chutí poslechne i originál. Holky mají za sebou jen jedno album a tedy dnes recenzované Goes Petshopping. Příjemné dívčí duo zaujme tím, že “Unlike other cover bands, their style emulates the Pet Shop Boys rather than providing direct facsimiles. Their videos and photography echo elements seen in the Pet Shop Boys’ own projects, such as industrial architecture, hats, dogs, costumes, gestures, etc., as well as techniques such as colourful lighting and mixing live action with computer graphics.”

Tak :D, omlouvám se, ale nechce se mi to překládat do češtiny, protože bych to možná ani nevylíčil dobře, ale snad to chápete, zkrátka WEG jsou jedny z těch skupin, co se nesnaží přesně zkopírovat to, co už vytvořili Pet Shop Boys. Holky mi nejvíc připomínají třeba takové TaTu, i když o jejich orientaci nemám přehled, i když by se to vyloženě v tomto případě nabízelo. Jenže to není podstatné, podstatné je, že holky se jmenují Isabelle Erkendal a Rosanna Jirebeck. Bohužel sličná blondýna Rosanna opustila WEG v roce 2008 a musela jí nahradit Isabellina sestřenice Emmeli. Isabella vytváří hlavní pozici ve WEG jako je to u PSB Neil Tennant. To by k holkám asi stačilo.

Jak to tak bývá, na nové skupiny se musí nějak přijít, můj případ to byl, když jsem v Makru vybíral červená vína a přitom mi k tomu hrála v rozhlase právě Suburbia od WEG, nějak se mi to zalíbilo, a tak jsem se doma na to podíval. Ostatní můžou WEG znát i třeba díky Sims 2 a jejich Suburbii v simštině u datadisku Pets :). Já mám Pet Shop Boys rád, rodiče mi tuhle muziku pouštěli celkem často, takže jsem je znal už od mládí. Rovněž jsem jejich album Disco 2 poslouchal při hraní Maxe Payna. No a právě několikrát zmiňovaná Suburbia patřila v mládí k těm mým nejoblíbenějším songům kapely. Musím na rovinu říct, že mistrům z PSB se WEG ani nepřiblížily, přesto nemůžu WEG ani zkritizovat, protože jejich album rozhodně vůbec není špatné a dobře se to poslouchá a s jejich Suburbií jsem strávil dost značnou část poslechu a někdy mám pocit, že to i lehce překonává originál, nesmíte si ho jenom pustit, pak budete spíš asi na WEG nadávat. K dobré náladě to prostě není špatné. Nejlepší na tom všem je v těchto textech najednou slyšet docela příjemné ženské hlasy. Holky jsou navíc pěkné, škoda, že Rosannu Jirebeck nahradila sestřenice Erkendal, protože té to v klipech opravdu sluší. I když to hlavně Erkendalovi nás těší svým hlasem.

Takže k albu – ani při jednom songu mě nenapadlo ji přeskočit, kritika tu samozřejmě je, zpěv mi připadá v určitých chvílích jako, jak to nejlépe popsat, pozérní. Zkrátka holky by dokázaly určitě i mnohem víc, kdyby se jim chtělo. U mě jednoznačně ze všech písniček vítězí Suburbia, kterou mám prostě rád a navíc refrén je příjemně odzpíván, navíc se zajímavým klipem. Špatné není ani West End Girls, nebo Being Boring. Už si moc nepamatuju ani originál, tak to může být lehce kompromitující, ale moc se mi nelíbily věci jako I’m not Scared a It’s a Sin se mi taky moc nezdál, zatímco u PSB mi sedí. Navíc na albu chybí nějaké jinde nalezené extended remixy, které se vyloženě povedly. Avšak jako celek je album prostě dobře poslouchatelné, sice si ho asi jen poslechnete tak 2x, 3x a už ho tak kromě Suburbie víckrát neuslyšíte, ale ani to není na škodu. I když to je taková rychlokvaška, která nikoho neohromí, tak je to prostě lehký nadprůměr, ale v těch všech coverech se rozhodně jeví WEG jako ti lepší, doufám, že se dočkáme jejich oznámeného alba a hlavně uslyšíme od nich něco vlastního! Jinak tohle vážně není špatný a nějaký potenciál by se u nich mohl dokonce i objevit, ale spíš to zatím vypadá, že už se toho moc od WEG nedočkáme.

TRACKLIST