I na TWD a jeho druhý díl jsem už recenzi psal, ale věřte mi, že dál už jsem se nedostal :). Rick se vydává na strastiplnou cestu do Atlanty a potýká se s problémy mrtvého světa, žádné PHM a žádní ochotní pumpaři, pak už musí vyrazit po svých a navštívit sousedy, kteří sice trošku smrdí, ale nic, co by nespravil Brise (One Touch).

Je evidentní, že každý komix má svou „duši“. TWD hned od Fables rozeznáte, čte se s neuvěřitelnou lehkostí, protože není aspoň prozatím ani zhola tak ukecaný jako Fables, ale o to více cílí na to, aby ve vás zanechal nějaký dojem. Těžké popsat slovy, stačí napsat anglické slovíčko „catchy“ navíc s důrazem na detail a to nejlepší na tom všem je, že to dohromady funguje na jedničku.

A teď ještě nějaké větší/menší SPOILOVÁNÍ (to fakt nejde). Pěkné, jak se Rick nechává poučovat a kouká jako tele, co? Taky vás lehce šokuje, že to v tom seriálu bylo nějak víc roztahanější? Tady jsme přeskočili pomalu jednu celou sezónu, pokud mě tedy paměť moc nešálí, ale co, nejlepší zřejmě bude ignorovat vše okolo TWD a zaměřit se jen na komix.

Z dopisů na konci komixu si všimněte, že lidé vnímají tento komix až téměř „sisifovsky“ a vidí i to, co normální čtenáři možná ani nepostřehnou. Tedy respektive to, co jsem už zmínil na začátku –  ten komix má „duši“. Takže nejsem, tak úplně blbej…