A máme ho tu zase, toho kluka zelenýho – Master Chiefa, největšího badass démona ever, postrach Covenantího sajrajtu a modroučkou kočičku Cortanu, která nám roste do krásy, že by zvedla… No, dobře, tak úplně mi ještě Master Chief k srdci nepřirostl, uvidíme, co na tom změní třetí pokračování. Zatím se mi poměrně úspěšně daří vyzobávat The Master Chief Collection, recenzi prvního dílu najdete na Pixelhunt.

Ono dohrání prvních dvou dílů není ještě důvod jásat, do současného konce mi ještě zbývá pořádná cesta. Co chtít od druhého dílu, jasně – aby to bylo nafouknutější, hezčí, ale pořád to samé, aby zastánci kultovního prvního dílu nenadávali! Splněno, co více byste od druhého dílu chtěli? Zajímavé je, že o to, jak epičtěji začíná, tak má téměř identickou délku s dílem prvním.

Změny jsou skutečně kosmetické. Graficky téměř beze změn s předchozím dílem, ať už mluvíme o enhanced nebo normální edici (což je relativně smutný a rovněž subjektivní). Samozřejmě, že to roste do krásy, ale ještě to není takový skok, jak byste asi očekávali. Rozhodně se povedly nové CGI animace, kterých je tentokrát opravdu dost. Jejich informační hodnota není nikterak vysoká, ale je to pěkný. Ono vůbec došlo k většímu rozšíření příběhu, když si k tomu ještě započítáte animačky z terminálů rozesetých po úrovních, ve výsledku to dává dosti spletitý obraz. Bohužel tomu chybí nějaká jasnější koncepce. Ve výsledku jsem na tom byl stejně jako u jedničky, kdy jsem bral příběh jen jako přívěšek, určitě je to škoda, ale zrovna u takovéto hry nemám náladu se prodírat internetem a zjišťovat ty složité hierarchie v Covenantu, Forerunnery atd… Že to jde, je důkazem třeba Mass Effect, kde jsem ty kodexy skutečně četl a i se v tom ve větší či menší míře orientoval, ale tady? Je to pěkný…

… Pěkný zůstává i gunplay a fantastický hudební podkres. Chválím novou funkci tzv. dual wield, bez kterého se v pozdějších fázích snad ani neobejdete, protože jsem měl dost znatelný pocit, že poněkud přituhlo. Nepřátelé toho vydrží abnormálně moc, nebylo výjimkou, kdy mi nechcípl emzák ani po vyprázdění celého zásobníku. Hlavně v úrovni Gravemind u mě vrcholila frustrace, kdy jsem po 20. opakování arény se ještě z posledních sil udržoval, abych nezačal mlátit do stolu. Docela mi chyběla nějaká zbraň, která by mi sama o sobě dala pocit, že je účinná, takhle bylo jedno z čeho střílím, hlavně přesně, rychle… ať nezešílím. Nenávidím granáty a samozřejmě svítící mečík, stačí jeden vpich nebo nedostatečná vzdálenost od plochy výbuchu a jste mrtvý a je úplně jedno jestli máte plné štíty. A zdraví už se neřeší, Halo už jede jenom na štíty.

Vůbec problémy s vývojem (viz Wikipedia) měly za následek, že určité sekce působí jak arénové skirmishe a ne jako součást příběhové filmové akce, že by vliv multiplayeru? Z toho bych vinil i nevyváženost některých levelů. Blbě sestavené checkpointy, které se někdy neuloží, ani optimalizace není úplně skvělá, loadingy jsou neúnosně dlouhé, propady fps při přechodech do venkovního prostředí, ale nebudu hnidopich.

Aspoň ty vozítka se ovládají mnohem lépe než minule! A taky si je užijeme více než v jedničce, což je za mě třeba ok, takový způsob hry se mi líbil už v Tribes. Nebudu snad moc spoilovat, když povím, že se neocitneme jen v kůži Master Chiefa…

Může to vyznívat, že na Halo 2 jenom nadávám, ale to bych ho nehrál téměř na jeden zátah, zkrátka ta hratelnost tam je a ta je důležitější než originalita. Nikdy to nebude moje srdcovka, ale přesto můžu říct, že se rád k Master Chiefovi vrátím a nemusí mi hned zvedat… tep.