Bezpochyby se třetím dílem stává z Halo regulérní velká herní série a taky jsem zjistil, že si začínám Halo jako sérii regulérně užívat… Ačkoliv pořád nejsem přesvědčen o tom, že se jedná o tak zásadní herní titul, abych se bez něho neobešel. Zarazila mě opravdu krátká kampaň, čím to? Ve výsledku má navzdory své délce mnohem víc epičtější vyznění než v předchozím díle. Přese všechno mě zarazilo, že jsem se nedošplhal ani k pěti hodinám, ačkoliv jsem umíral celkem často a tím si prodlužoval herní dobu. Začal jsem to hledat i na oblíbených stránkách jako je HowLongToBeat a šokovalo mě, jaký průměrný čas se z toho dá vykřesat. Jasně, musí se brát ohled k tomu, jestli to hrajete na konzoli, na jakou obtížnost, jestli si užíváte multiplayer – sorry, ale ode mě žádné dojmy z multiplayeru nečekejte. Bohužel tato složka mě u her nezajímá a tudíž možná jsem ke hře víc kritický než ten, co si ji užije naplno včetně modování v režimu Forge. Ani nemůžu říct, že bych se za každou cenu snažil dostat na konec hry, co nejrychleji. Gunplay je pořád tak dobrý jako v prvním díle. Příběh točící se kolem záchrany Cortany mě taky udržel ve víru dění. Škoda, že je tentokrát náš kolega The Arbiter dost v pozadí.
Změny jsou opět strohé, výhled máte překrytý helmovým efektem, přibylo podle mě zbytečné nabíjení při dual-wield nadefinované pro dvě klávesy a použitelné předměty jako dočasné štíty apod. Po grafické stránce, pokud jste hráli hlavně předchozí díly ve vylepšené verzi pro vás nebude vůbec nic vyloženě šukézní. Naštěstí až na tu hudbu, která je pořád skvělá. Dostali jsme aspoň nové vozítka, na které už nemám důvod více nadávat, co se týče jejich ovladatelnosti a i nějaké ty nové zbraně. Jinak nic, snad ten příběh je více filmový, méně spletitý a “in-game”, takže to beru jako klad. Pozastavil jsem se nad tím, že kdybych měl hodnotit celou The Master Chief Collection jako celek, taky bych z toho měl mnohem rozdílnější pocit. Vůbec mě při tom všem napadá termín “binge-playing”, co kdyby takové kompilace nabízelo více her včetně audiovizuálních úprav… Zajímavý nápad, který by vyřešil u některých sérií častou nekompatibilitu pro hraní na moderních strojích.
Byl jsem taky překvapen faktem, že ty interiéry sluší Halo asi nejvíce, ty otevřené lokace mi zkrátka vyhovovaly o dost míň a byl jsem rozčílený hlavně z inteligence svých spolubojovníků, to zabolí u vozítek, hodně rychle jsem přesedal do těch, se kterými můžu sám střílet….Hledal jsem celou dobu slovo, které je uspěchanost, to mi rezonuje též jako finální verdikt pro třetí díl. Od Halo 4 očekávám nějaký větší boom, ale spíš se obávám, že se zacílením na multiplayerové publikum bude kampaním (obecně) věnována čím dál tím menší péče, ale my moc dobře víme, že pro historii bude významná vždy kampaň, universum kolem ní a mulťák vyšumí. Bohužel to je trend dnešní doby, vlastně můžeme říct, že je fajn mít alespoň takovou kampaň ve hře, na které je vidět, že nebyla úplně odsouzená k pocitu tutorialu. Uspěchanost už se ji v Halo 3 bohužel neodpáře. Délka her je definice kontroverze vlastně sama o sobě, někdy bych se chtěl k tomuhle tématu vrátit, vzpomínáte si, jak jsem u Halo 1 nadával na repetitivní a umělé natahování? Aspoň to tady nehrozí. Zaháčkování hráči stejně třetí díl nevynechají a to je dobře.
HODNOCENÍ
7/10
